Betonová „džungle“ na náměstí v Praze zaskočila obyvatele: desítky kvádrů vyvolaly vášnivou debatu
Netradiční uspořádání desítek žulových kvádrů na malé veřejné ploše v pražských Malvazinkách vyvolalo mezi místními silnou odezvu. Místo, které mělo být klidným náměstím pro setkávání a relaxaci, se proměnilo v prostor připomínající betonovou džungli či dokonce obranné zátarasy.
Instalace kamenů za více než milion korun zaskočila obyvatele i odborníky a rozpoutala diskusi o tom, jak by měly veřejné prostory v hlavním městě fungovat — a komu vlastně slouží.
„Hranatá záhada“: žulové kvádry, které působí spíše jako zátarasy než městský mobiliář
Na první pohled obyčejné kamenné bloky na náměstí U Šalamounky na Praze 5 přitahují pozornost nejen místních, ale i kolemjdoucích. Místo, které bylo zrekonstruováno jako veřejný prostor, bylo osazeno 120 žulovými kvádry, z nichž každý stojí zhruba 10 000 Kč — dohromady tedy bloky samy o sobě představují investici přes 1,2 milionu korun. Účel instalace byl podle původního záměru ohraničit prostor a oddělit pěší zóny od provozu vozidel, které tudy občas projíždějí, zejména v okolí parkovacích ploch. Situace však rychle přerostla ve veřejnou debatu o podobě veřejného prostoru. Mnozí obyvatelé i návštěvníci oblasti si však postesknou, že kvádry působí agresivně, jako protitankové zátarasy, než jako prvky městského mobiliáře. Oslovení architekti a designéři poukazují na to, že nadbytek kamenů a jejich neuspořádané umístění ve svahu spíše komplikuje pohyb pěších a narušuje vizuální dojem náměstí. Takový efekt je zcela opačný vůči tomu, co by měl moderní veřejný prostor nabízet — tedy prostor pro setkávání, relaxaci a příjemný pobyt.
Kdo je za instalací a jaké jsou reakce veřejnosti
Instalaci žulových kvádrů prováděla Technická správa komunikací (TSK), která podle své mluvčí uvedla, že realizace proběhla „v souladu se stavebním povolením a schváleným architektonickým návrhem“. TSK tak potvrdila, že prvky nejsou náhodně umístěné, ale součástí schváleného návrhu úprav veřejného prostoru. Magistrát hlavního města Prahy potvrdil, že původní koncept vycházel z celkové rekonstrukce ulice Peroutkova a měl být konzultován s Institutem plánování a rozvoje (IPR), který přiznal účast pouze v rámci konzultací, nikoli tvorbu finálního projektu. Podle mluvčího magistrátu tedy městská část ani centrální úřady celý návrh plně neprojednávaly s veřejností, což vyvolalo kritiku ze strany starosty Prahy 5 i místních obyvatel, kteří nepochopili logiku umístění kamenů. Oslovení Pražané v diskuzích označují vzniklé uspořádání různými názvy — od „betonové džungle“ po „hranaté zátarasy“ — a někteří si stěžují, že prostor, který měl být klidným náměstím, se změnil v nehostinné, těžko využitelné místo bez jasného účelu. Kritika směřuje nejen na estetické a praktické stránky řešení, ale i na způsob, jakým byl návrh veřejnosti prezentován či nebyl prezentován.
Co může následovat a jaké jsou možné úpravy veřejného prostoru
Diskuse o budoucí podobě Malvazinek odráží širší debatu o tom, jak by měly být veřejné prostory navrhovány, financovány a spravovány ve velkých městech. Odborníci i obyvatelé často zdůrazňují, že design veřejného prostoru by měl být výsledkem dialogu mezi městskou správou, architekty a komunitou, nikoli pouze technickým řešením bez širší účasti. Podle některých komentátorů mohou kamenné bloky najít nové využití — například jako podstavce pro květináče, lavičky nebo jiné prvky městského mobiliáře, které by z oblasti učinily atraktivnější a příjemnější místo. Tato možnost by mohla ulehčit přijetí prvku veřejností i z hlediska praktičnosti. V současné chvíli se místní obyvatelé i představitelé městské části snaží vyvolat další jednání s technickými službami a plánovači, aby se našla kompromisní varianta, která více reflektuje potřeby obyvatel. Výsledek těchto jednání může mít vliv i na další rekonstrukce či návrhy veřejných prostranství v Praze — a to nejen na Malvazinkách, ale i jinde, kde jsou názory obyvatel kritické vůči řešení veřejného prostoru.
Autor: Martina Střasáková Zdroj: cnn.iprima
