Mohou elektromobily předjíždět v kolonách? Pravidlo, které dráždí běžné řidiče
Zatímco většina řidičů v kolonách trpělivě čeká, někteří si mohou zvolit jinou cestu. A ne, nejde o motorkáře. V některých státech Evropské unie se totiž elektromobily těší zvláštní výhodě – mohou v určitých situacích předjíždět zprava.
Zatímco jedni to vítají jako odměnu za ekologický přístup, jiní to vnímají jako nespravedlnost, která znevýhodňuje většinu běžných motoristů. Téma, které může působit jako detail, ve skutečnosti odhaluje hlubší rozdělení v dopravní politice Evropy.
Zelená výjimka nebo zelená nespravedlnost?
Jednou ze zemí, kde mají elektromobily podobné zvýhodnění, je Německo. Podle platné legislativy mohou za určitých okolností využívat pravý pruh v koloně, kde jiná vozidla musejí stát. Tento krok má jasný cíl – motivovat řidiče, aby přecházeli na ekologičtější formy dopravy. Elektromobil má být symbolem čisté mobility a jeho majitel si za svou volbu zaslouží určité výhody. Jenže praxe ukazuje, že tato rovnice není tak jednoduchá.
Mnozí se ptají, zda je taková výjimka opravdu spravedlivá. Elektromobily jsou stále výrazně dražší než vozy se spalovacím motorem, a jejich majitelé často patří mezi movitější část populace. Zavedení podobných výhod proto může působit jako systém, který rozděluje společnost na dvě třídy – privilegované elektrořidiče a ty ostatní. A to je problém, který se netýká jen jedné země. Podobná opatření se postupně zavádějí v Nizozemsku, Rakousku nebo se o nich diskutuje v severských státech.
Výhody však nekončí pouze u kolon. Ve městech mohou elektromobily často parkovat zdarma, vjíždět do zón se zákazem vjezdu nebo využívat pruhy pro autobusy. V některých případech dokonce nepotřebují dálniční známku. Pokud je cílem ekologická doprava pro všechny, pak by měla být pravidla nastavená rovně – a ne zvýhodňovat jen ty, kdo si mohou dovolit nový drahý vůz.
Jak čistá je elektromobilita ve skutečnosti?
Zvýhodňování elektromobilů vychází z předpokladu, že jsou bezemisní a přátelská k životnímu prostředí. Jenže tento obraz má své trhliny. Elektromobily sice při jízdě nevypouštějí žádné škodliviny, ale elektřina, kterou potřebují, často pochází z uhelných nebo plynových elektráren. A právě proto se často říká, že výfuk elektromobilu je jen přemístěn – z výfuku auta do komína elektrárny. Zásadní ekologickou stopu představuje i výroba baterií. Těžba lithia, kobaltu a dalších surovin je nejen náročná, ale i ekologicky problematická. K tomu přistupuje problém recyklace, která je v současnosti stále nedokonalá a často končí jen dočasným skladováním vybitých akumulátorů. Není tedy pravda, že elektromobil je zcela „zelený“ – jde o kompromis, který má své plusy i minusy. Navíc stále chybí infrastruktura, která by masové rozšíření elektroaut zvládla. V České republice je například méně než 2500 veřejných nabíjecích stanic, přičemž většina z nich je umístěna ve městech. Na venkově je jejich dostupnost minimální. To činí z elektromobility výhodu hlavně pro městské obyvatele a opět znevýhodňuje ostatní.
Ačkoli Evropská unie plánuje výrazné omezení prodeje nových vozů se spalovacím motorem po roce 2035, většina populace na takový přechod zatím připravena není. Podle nedávných statistik má v Česku elektromobil méně než 0,5 % všech řidičů. Vysoké pořizovací náklady, obavy z dojezdu a nedostatek nabíječek stále převažují nad ekologickými benefity.
Autor: Martina Střasáková Zdroj: autozive
