Mytí auta na vlastním pozemku? Může vás přijít pořádně draho
Mytí auta doma na dvoře nebo před garáží se pro mnoho řidičů zdá jako běžná a úsporná praxe. Proč platit za myčku, když stačí hadice, kbelík a trochu šamponu? Jenže právě tato „nevinná“ činnost se může změnit v problém s vážnými finančními následky. V České republice totiž platí přísná pravidla na ochranu vod a přírody, která se týkají i mytí aut.
Zákon hovoří jasně: Nečistoty do přírody nepatří
Jedním z klíčových zákonů, které upravují, kde a jak smíte mýt auto, je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. Podle něj nesmí žádná osoba vypouštět ropné látky, mycí prostředky nebo jinou kontaminovanou vodu do kanalizace bez odpovídajícího čištění. Jinými slovy – jakmile z vašeho auta stéká špinavá pěna do dešťové kanalizace nebo na nezpevněný povrch, dopouštíte se přestupku. Tento zákon se vztahuje i na mytí na vlastním pozemku. Pokud nemáte certifikovaný systém na zachytávání a čištění odpadních vod, vystavujete se riziku pokuty. Pro fyzické osoby může jít až o 100 000 korun, u právnických osob dokonce až o 10 milionů.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak zpřísňuje podmínky ještě více v případech, kdy se vozidlo myje v blízkosti vodních toků, studní nebo v chráněných krajinných oblastech. V těchto případech může i jednorázové mytí představovat ekologické ohrožení. Kontroly přitom nejsou výjimkou – často vznikají na základě upozornění sousedů nebo náhodných svědků.
Odpovědnost nese majitel, i když šlo „jen“ o mytí
Z hlediska práva je také důležité zmínit občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Pokud znečištěním vody nebo půdy způsobíte škodu, můžete být povinni vše uvést do původního stavu. Nejde tedy jen o pokutu, ale i o úhradu sanace terénu nebo odstranění znečištění. V praxi se to může vyšplhat na desetitisíce až statisíce korun – v závislosti na rozsahu škody.
Odborníci na životní prostředí, například Ing. Roman Lavický z Českého svazu ochránců přírody, opakovaně doporučují využívat pouze certifikované automyčky. Tyto provozy mají povinnost zachytit ropné látky, zpracovat odpadní vodu a předcházet škodám na přírodě. „Domácí mytí bez technologie je vždy rizikem,“ říká Roman Lavický. „A to jak z hlediska zákona, tak z pohledu odpovědnosti vůči životnímu prostředí.“ Aby bylo domácí mytí legální, musely by všechny odpadní vody směřovat do kanalizace zakončené čistírnou, a to v souladu s podmínkami vodoprávního úřadu. Jenže většina domácností takový systém nemá. Mytí auta na trávě, štěrku nebo v blízkosti potoka tedy rozhodně nelze považovat za bezpečné nebo legální.
Inspektoři přitvrzují, pokuty přibývají
Statistiky Ministerstva životního prostředí ukazují, že problematika nelegálního mytí vozidel je stále aktuální. Za poslední tři roky udělila Česká inspekce životního prostředí více než 600 pokut spojených s porušením pravidel při mytí aut. Většina z nich se týkala mytí na nezpevněném povrchu, nedaleko vody nebo vypouštění nečistot do dešťové kanalizace. Kontroly se neomezují jen na veřejné prostory. Inspektoři mohou zasáhnout i na soukromých pozemcích, zejména v případech, kdy je ohroženo životní prostředí. Zákon je v tomto ohledu nekompromisní a pamatuje i na možnost zpětného zásahu v rámci promlčecí lhůty.
Autor: Martina Střasáková Zdroj: autozive
