Radary pod drobnohledem

Dvojnásobný počet radarů za několik let

V posledních pěti letech se počet stacionárních a úsekových radarů v České republice výrazně zvýšil. Z původních necelých 130 zařízení v roce 2018 se jejich počet vyšplhal téměř na dvojnásobek. A to se bavíme pouze o těch radarech, které jsou evidovány ve veřejných registrech. Další stovky zařízení slouží obcím, krajům nebo soukromým provozovatelům bez centrální evidence. Oficiálním důvodem instalace těchto měřičů je ochrana života a zdraví – tedy prevence rychlé jízdy v místech s vyšší koncentrací chodců nebo častými nehodami. Realita však často ukazuje jiný obraz. V mnoha případech jsou radary umístěny na přehledných rovných úsecích, kde nehody nejsou běžné, a jejich hlavní „přínos“ spočívá v tom, že generují příjmy do městské kasy.

Miliony korun z pokut

Města a obce si přijdou na nemalé částky. Například Říčany u Prahy inkasovaly jen za loňský rok téměř 74 milionů korun z pokut za rychlost. Pro představu – to představuje přibližně desetinu ročního rozpočtu města. V podobné situaci jsou i další menší či středně velké obce, které z příjmů za přestupky financují opravy chodníků, školní vybavení nebo jiné investice, které by bez radarových peněz byly jen těžko realizovatelné. Otázkou však zůstává, nakolik se tímto způsobem opravdu zvyšuje bezpečnost. Statisticky totiž většina řidičů překračuje rychlost o jednotky kilometrů v hodině, často nevědomky, a bez reálného ohrožení provozu. Zákonná tolerance je přitom velmi nízká a v některých případech se pokuty rozesílají i za překročení o pouhý 1 km/h.

Sporná prevence a rostoucí frustrace řidičů

Zatímco v jiných evropských zemích jsou radary doplněny výrazným značením a informačními tabulemi, v Česku jsou mnohdy instalovány bez předchozího upozornění. Neinformovaný řidič tak snadno překročí rychlost a dozví se o tom až ve chvíli, kdy mu dorazí pokuta. Pro řadu motoristů to představuje nejen finanční zátěž, ale i rostoucí pocit frustrace a nedůvěry vůči systému. Z pohledu dopravy se navíc efekt radaru jako preventivního nástroje ztrácí. Pokud řidič neví, že se v daném úseku měří, nijak nezmění své chování – a radar tak plní spíše roli „neviditelného trestajícího dohledu“ než nástroje, který by měl okamžitý vliv na bezpečnost. Odborníci upozorňují na to, že skutečně účinná prevence musí být postavena na kombinaci jasné signalizace, zvýšené přítomnosti policie a dopravní výchovy. Radary v přehledných úsecích bez výskytu nehodových míst mohou být kontraproduktivní – a spíš než bezpečnost podporují pasivní výběr pokut.

Čas na změnu přístupu?

V debatě o rozumném využívání radarů se čím dál častěji ozývá požadavek na větší transparentnost a spravedlnost. Pokud má zařízení měřit rychlost, mělo by být doprovázeno výrazným označením a tolerovat drobná překročení. V současné podobě systém často trestá i zcela neúmyslné přestupky, které nemají žádný bezpečnostní dopad. Z dlouhodobého hlediska je otázkou, jaký přístup se stát rozhodne podporovat – zda budou radary skutečným preventivním nástrojem, nebo se nadále stanou způsobem, jak skrze pokuty udržet rozpočty menších obcí. V každém případě je zřejmé, že diskuze o jejich využití bude v následujících letech sílit.

Autor: Martina Střasáková Zdroj: cnn.iprima