Carsharing. Auta v České republice sdílíme už 20 let
Myšlenka carsharingu, neboli sdílení automobilů, se zrodila začátkem sedmdesátých let ve Francii. K nám se tento koncept „půjčování vozů“ dostal s více než třicetiletým zpožděním. Od té doby se postupně stává běžným druhem dopravy a po českých silnicích dnes jezdí přes 1890 sdílených automobilů.
Carsharing v podstatě spojuje výhody individuální a veřejné dopravy, tedy kombinaci pohodlného cestování autem s nulovými investičními a provozními výdaji. Tato moderní služba tak umožňuje používat auta bez nutnosti je vlastnit a starat se o ně. Zároveň s sebou přináší možnost mít vždy takové auto, jaké je aktuálně potřeba – malé, sportovní, rodinné nebo třeba dodávku pro přestěhování nábytku.
Sdílet auto se vyplatí zejména těm, kteří ročně nenajdou více než 10 000 kilometrů. Způsob užití sdílených aut se potom liší podle toho, kdo auta vlastní a jakým způsobem probíhá rezervace vozu:
Round-trip carsharing je historicky nejstarším modelem. Dle statistik jezdí sdílené auto v tomto režimu průměrně 30 % - 40 % času oproti soukromým vozům, kde se uvádí pouze 4 %. V tomto případě tak jedno sdílené auto nahradí 15 soukromých! Rozlišují se následující varianty:
: station-based – vybrané auto lze rezervovat dlouho dopředu a vyzvedává a vrací se na přesně určeném místě; to prodlužuje čas cesty, a tak je třeba s tím počítat;
: zone-based – nabízí pestrý vozový park, a to od malých městských vozidel, přes rodinná auta až po dodávky; auta se vrací v parkovací zóně.
Pro oba typy pak platí, že uživatelé si auta rezervují předem prostřednictvím webové nebo mobilní aplikace; platí se za rezervované hodiny a ujeté kilometry.
Free-floating carsharing se velmi podobá předchozímu případu, ovšem vozidla je možné vyzvedávat a vracet v rámci celého města, tedy převzít a odstavit kdekoliv; to je sice pohodlné, ale na druhou stranu není možné rezervovat si konkrétní vůz dlouho dopředu; tyto služby také bývají dražší, protože se ceny účtují po minutě, a tak se dost blíží jízdě taxíkem; vzhledem k potřebě velké flotily pak tento model nepřispívá k úspoře parkovacích míst ve velkých městech a s využitím, které se pohybuje kolem 10 %, se příliš neliší ani od soukromého auta.
Peer-to-peer carsharing – představuje systém půjčování vlastních aut, kdy „zapůjčovatelé“ nabízejí své soukromé automobily prostřednictvím platformy provozovatele carsharingu „vypůjčovatelům“; provozovatel tyto výpůjčky pouze zprostředkovává; minimální doba půjčení bývá jeden den a obvykle vyžaduje osobní předání.
Sdílení automobilů má smysl. Vedle finanční úlevy snižuje počet vozů v populaci, čímž dochází k poklesu množství emisí v ovzduší, a tedy k šetření životního prostředí.
Avšak, aby byl Carsharing opravdu účinný, potřebuje návaznost na síť veřejné dopravy. V pravém slova smyslu zatím funguje jen ve velkých městech a příměstských oblastech s dobrou dopravní obslužností. Na venkově se lidé musí stále ještě spoléhat na vlastní možnosti a dobré sousedské vztahy.
Na závěr trocha statistiky z naší vlasti:
Počet aut v populaci: aktuálně bezmála 6,3 milionu
Průměrné stáří vozového parku: 15,6 roků
Průměrná roční výše opravy jednoho auta: cca 20 000 korun
Autor: Dagmar Lánská
Foto: ceskycarsharing.cz
