Fantova budova Hlavního nádraží v Praze II. díl

V předchozím článku jsme se seznámili s osobou Josefa Fanty a jedním z jeho významných děl, tedy budovou hlavního nádraží v Praze. Dnes se podíváme na historii této památky z hlediska stavitelství.

Výpravní budova hlavního nádraží v podobě, v jaké ji známe dnes, byla realizována v letech 1901 – 1909. Nápad postavit novou odjezdovou halu vznikl z potřeby nedostatečných kapacit budovy stávající.

Vyhlášenou architektonickou soutěž vyhrál se svým návrhem architekt Josef Fanta. Inspiraci čerpal v Paříži, konkrétním vzorem bylo Severní nádraží s motivem centrální haly s bočními křídly v secesním stylu.

Architektura přelomu 19. a 20. století patřila právě secesnímu slohu. Architekti a stavitelé se snažili o úplně jiné pojetí, než bylo dosud zvykem. Při zpracování prostoru odmítali historické prvky a snažili se uplatnit nové technické stavební prostředky. Pracovali se sklem, železem, ocelí a betonem.

Secese znamenala mimo jiné návrat k přírodě a k přírodním tvarům, což se promítlo  rovněž do typických prvků tohoto slohu. Na Fantově budově jsou typické secesní prvky velmi dobře patrné.  Na příklad zaoblené rohy oken a dveří, tvary rostlinného rázu připomínající živou přírodu na zábradlích a omítce i celkově zvlněný vzhled celé budovy. Charakteristické je půlkruhové okno s vitrážemi plynule navazující na hlavní vchodové dveře.

Samozřejmě, také interiér budovy je dekorován v duchu secese. Motivy a sochy připomínají česká města, do kterých v době vzniku nádraží vedla železnice z Prahy. Příznačná bohatá štuková a malířská výzdoba je dílem významných umělců tehdejší éry. O dekorativní a sochařskou výzdobu se zasloužili sochaři Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun.  Alegorické postavy na hlavním průčelí vytvořil Hanuš Folkmann. Nechybí ani výtvarné dekorace  ku příkladu od Václava Jansy a Viktora Strettiho.

Dominantou celé budovy je její střední část s odjezdovou halou a pokladnami, kde v  90. letech 20. století vznikla dnes Fantova kavárna. Rozhodně nepřehlédnutelná je zaklenutá mohutná kupole. Průčelí střední části je ohraničeno dvěma rohovými pískovcovými věžemi, na než navazují nižší spojovací křídla s přízemní podloubími zakončenými bočními pavilony. Finální verze nádraží utvořila jeden architektonický komplex. Celkový secesní vzhled doplnily i prvky drobné architektury jako zábradlí či mobiliář nástupišť. Cestující měli při čekání na své spoje k dispozici úchvatné čekárny a dvě restaurace. Součástí nádraží byly také okázalé salonky pro významné hosty.

Fantova výpravní budova hlavního nádraží je nepochybně právem zapsána mezi nemovité kulturní památky České republiky.

Následující díl bude věnován přestavbám a současnému využití Fantovy budovy.

Autor: Dagmar Lánská