Ferdinand Porsche, geniální konstruktér s pošramocenou minulostí, I. díl

Ferdinand Porsche měl po škole nastoupit do klempířské dílny svého otce. Mladíka ovšem fascinoval zcela jiný obor. Velmi se zajímal o elektřinu a její praktické využití. Kvůli tomuto technologickému fenoménu doby si u rodičů, zejména tedy u otce, vyvzdoroval návštěvy kurzů elektrotechniky na průmyslové škole v Liberci.

Ve svých osmnácti letech se rozhodl odejít na zkušenou do Vídně, kde nastoupil do učení ve Spojených elektrických podnicích (dříve Bélla Egger&Co a později Brown Boveri).

V hlavním městě rakousko-uherské monarchie však Ferdinand nezahájil pouze svou profesní dráhu. Začal se mu zde měnit také osobní život. Potkal tady totiž svoji životní partnerku Louise Kaes. Porsche byl ale víc oddán práci a vynalézání než lásce a citům. A tak partnerský život za tím profesním tak trochu pokulhával. 

No, ale díky své píli a univerzitním přednáškám o elektrotechnice se Porsche ve vídeňské firmě za docela krátkou dobu vypracoval na pozici vedoucího zkušebního provozu a prvního asistenta v oddělení výpočtů.

Další významný krok ve své kariéře udělal Porsche v roce 1898, když C. a K. dvorní továrna na kočáry Jacob Lohner zadala Eggerově společnosti vývoj a výrobu nového elektromotoru do automobilu. Ferdinand se pustil do práce s chutí a návrh revolučního konstrukčního řešení elektromotoru, takzvaný "systém Lohner-Porsche", vypracoval za několik týdnů.  

Vzájemná spolupráce mladého technika a firmy Lohner se dařila natolik, že Porsche po pěti letech z Eggerovy společnosti odešel a stal se součástí té Lohnerovy. Zde pro nového zaměstnavatele v letech 1901 až 1905 vyvíjel automobily.

První benzín-elektrický hybridní vůz Lohner–Porsche Mixed Hybrid měl elektromotory zabudované v předních kolech; pozdější sériově vyráběné hybridy používaly elektromotory namontované na náboji v každém kole. Poháněné byly bateriemi a generátorem benzínového motoru.

Koncepce Lohner-Porsche vzbudila po svém zveřejnění mnoho pozornosti. Nový pracovní tandem se radoval z několika překonaných rychlostních rekordů. Jejich elektromobily byly vystavovány i na Světové výstavě v Paříži v roce 1900, kde získaly zlatou medaili. Profesní partnerství skončilo výčitkami. Vedení firmy se zdála náročnosti výzkum přehnaně drahá.

V roce 1906 přešel Porsche do továrny Austro-Daimler, kde se stal technickým ředitelem. Zde se potom na základě jeho patentů začaly vyrábět hybridní benzínovo-elektrické vozy, které však neměly velký úspěch. To se potvrdilo třeba na prestižní Mezinárodní císařské ceně vyhlašované císařským autoklubem, kde doslova propadly.

Porsche se rychle přeorientoval na konstrukci spalovacích motorů. Ačkoli se mu zprvu příliš nedařilo, nevzdával se a vymýšlel stále nové koncepce. A vyplatilo se. V roce 1910 obsadily vozy Austro-Daimler první tři místa Ceny prince Heinricha. Tím začala nová etapa života - Porsche jako konstruktér závodních vozů. To už ale ve firmě Daimler ve Stuttgartu. Z této doby pochází i další jeho významný počin, a to první luxusní limuzína firmy Mercedes-benz s osmiválcovým motorem, model W 08 Nürburg.

Pro tuto chvíli se s vynálezcem a zarputilým konstruktérem rozloučíme. Jeho životní příběh dopovíme v příštím díle.

Autor: Dagmar Lánská