Henry Ford. Automobilový průmyslník a filantrop, který věřil v soběstačnost, II. díl
V předchozím článku jsme Henryho Forda poznali jako podnikatele a zakladatele firmy Ford, jenž zavedl hromadnou výrobu levných automobilů. Vedle průmyslníka byl Ford ale i vizionářem a mecenášem, i když tak trochu jiným, než je obecně známo. O co dalšího se ještě zasloužil a proč byl spojován s nejvyšším představitelem nacismu?
Mecenášský přístup Henryho Forda spočíval v podpoře soběstačnosti a nezáleželo na tom, zda se jednalo o jednotlivce či celý stát. Specifický smysl pro filantropii stál i za tím, že své výrobní technologie a postupy nikdy nepatentoval. Tím umožnil nejen konkurenci, ale i jiným vládám dosáhnout nezávislosti. Dále podporoval všemožný výzkum v živočišné i rostlinné výrobě. Známy jsou třeba jeho pokusy se sójou, již pokládal za potravinu budoucnosti.
Soběstačnost a lidumilnost v podstatě protkaly celý Fordův byznys i život. Kromě automobilek totiž stavěl i slévárny, sklárny a jiné fabriky, jež sloužily k výrobě součástek pro jeho automobily. V oblastech výstavby továren potom zakládal nemocnice a školy, budoval silnice, mosty, přehrady a vodní kanály sloužící veřejnosti, i železnici, po níž dopravoval do Detroitu uhlí z vlastních uhelných dolů. Velkou měrou se podílel též na vítězství spojeneckých armád v obou světových válkách.
Úspěšný výrobce aut a podnikatel jednal o výstavbách nových továren výhradně s vládami daných zemí. Od nich potom často dostával zakázky na výrobu osobních i nákladních automobilů a traktorů. Ford se stal vzorem nejen pro mnoho Američanů, jeho osoby si všiml též Adolf Hitler.
Hitlerova vize vybudovat po Fordově vzoru „lidový vůz“, který by nestál více než 1 000 říšských marek se ale příliš nevyvedla. Ačkoli Hitler převzal z amerického vzoru, co se dalo, na výnosnost poněkud pozapomněl. Němcům se nedařilo tak, jak si představovali a produkce Volkswagenu byla hned od zahájení výrazně dotována ze státní kasy. Veškeré snahy konstruktéra Ferdinand Porsche nakonec přerušila válka a továrna přešla na válečnou výrobu.
Tou dobou už ale nic netušící Ford zpracovával objednávku německé vlády na dodávku 3 150 nákladních vozů ve výrazně rozšířené továrně v Kolíně nad Rýnem. Psal se rok 1938 a vedení Ford Motor Company vzhledem k Fordově odmítání armádních dodávek jiné než americké armádě řešilo, zda by Německo mohlo použít tyto vozy k vojenským účelům. Bylo přesvědčeno, že se nic takového nestane. Současně Ford věřil tomu, že i touto spoluprací přispěje k přátelským vztahům s Německem. To se bohužel nestalo.
Tato situace či kontroverzní články namířené proti Židům, které vycházely v jeho novinách, vrhají na Forda nepříjemné světlo. Nutno však podotknout, že zdánlivý Fordův antisemitismus vychází podle historiků spíše z neznalostí, neinformovanosti i důvěřivosti a předsudků.
Přes tento stín zaujal revolucionář v oblasti průmyslu i obchodu přední příčky na pomyslném žebříčku osobností, které se významně podíleli na formování celé společnosti.
Autor: Dagmar Lánská
Foto: Ford „nový model“ T s karoserií Tudor Sedan z roku 1925 (zdroj: cs.wikipedia.org)
