Hindenburg, nebeský obr
Nejrůznější pokusy v mnoha oblastech provází lidstvo od nepaměti. Období přelomu 19. a 20. století se neslo ve znamení leteckých experimentů. Oblohu opanovaly létající stroje všeho druhu. Zlatou éru zažívaly vzducholodě.
Jednou z největších vzducholodí a zároveň největším létajícím strojem všech dob se stal LZ 129 Hindenburg (společně se svou sesterskou lodí LZ-130 Graf Zeppelin II).
Loď sestrojila v roce 1935 firma Luftschiffbau Zeppelin a nesla jméno říšského prezidenta Paula von Hindenburga.
Obr s délkou 245 metrů, celoduralovou konstrukcí a obsahem 200 000 metrů krychlových plynu rozděleného do 16 vaků mohl letět maximální rychlostí 135 kilometrů za hodinu. To umožňovaly jednak čtyři dieselové motory značky Mercedes-Benz, ale také dobré aerodynamické vlastnosti, jichž konstruktéři dosáhli tím, že kabiny pasažérů umístili dovnitř trupu. Bavlněný potah naimpregnovali směsí oxidu železa s acetátem celulózy a potáhli hliníkovým prachem.
Vzducholoď byla schopná přepravit až 72 pasažérů (případně 50 cestujících při přeletu přes Atlantský oceán), 61 členů posádky a náklad, přičemž výjimkou nebyly ani malé automobily.
V rámci letecké dopravy se jednalo o nebývalý přepych. Nechyběla teplá jídla, sprchy s teplou vodou, na palubě hrál dokonce pianista na duralové piano. Ovšem cena letenky byla také přepychová. Rovnala se hodnotě levnějšího automobil.
Původně měl být Hindenburg plněn heliem. Výroba helia ale nestačila ani pro potřeby amerických vzducholodí, a tak vojenské embargo Spojených států donutilo německé vývojáře projekt změnit. Ti museli použít vysoce hořlavý vodík. Avšak nebezpečí vodíku si byli vědomi, a tak do konstrukce zahrnuli různé bezpečnostní prvky zabraňující vzniku požáru v případě úniku plynu. Svou prací si byli jisti natolik, že na palubě zřídili kuřárnu.
Na svůj první let odstartoval Hindenburg v březnu 1936. V červnu téhož roku provedl rekordní dvojnásobný přelet Atlantského oceánu; trvalo to 5 dní, 19 hodin a 51 minut.
Věhlas okázalé vzducholodi však ukončila nehoda. Stalo se tak 6. května 1937 na letišti v New Jersey. K havárii došlo při přistávací operaci. Když se Hindenburg vracel z Frankfurtu, vzplanul v jeho zadní části, ve výšce přibližně 60 metrů nad zemí, požár. Za půl minuty bylo po všem. Celá vzducholoď shořela.
Při katastrofě zahynulo 13 cestujících a 22 členů posádky včetně jednoho člena pozemního personálu.
Příčiny neštěstí jsou sporné a dodnes nejsou vyjasněny. Podle jedné z teorií šlo o sabotáž, protože vzducholodě Zeppelin představovaly symbol nacistického Německa. Jiní odborníci se domnívají, že požár způsobila jiskra. Další verze se zase přiklání k tomu, že katastrofu způsobila chyba posádky tím, že loď prudce otočila.
Až do nehody Hindenburgu byly vzducholodě z dílny Zeppelin víceméně bezproblémové. Od teď už bylo vše jinak. Událost znamenala konec ohromných vzducholodí jako dopravního prostředku.
Dnes se sem tam, při významnější příležitosti, nějaká vzducholoď objeví. Ačkoli i dnešní vzducholodě nabízí nevšední zážitky z létání, velikosti Hindenburgu už žádná z nich nedosahuje.
Autor: Dagmar Lánská
