Jan Perner, vynikající znalec a projektant železnic

Jako prvorozený syn se měl Jan Perner po vzoru svého otce stát mlynářem. Avšak od útlého dětství se projevoval jako bystrý zvídavý chlapec. Toho si všiml také potěžský kaplan, který přípravou na studium na Týnské hlavní škole v Praze nasměroval chlapcovy kroky směrem od mlýna.  Přes otcův nesouhlas i tíživou finanční situaci vystudoval Perner v roce 1833 Královské české stavovské technické učiliště v Praze založené Františkem Antonínem Gerstnerem.

Čerstvý absolvent technického učiliště zahájil svoji kariéru v Jičíně na pozici nižšího úředníka. Tato práce jej však neuspokojovala, a tak hledal něco, kde bude moci uplatnit své znalosti. Našel, a to přímo u svého bývalého učitele Gerstnera, který v roce 1836 vypsal inzerát, v němž hledal inženýry pro stavbu železnic v carském Rusku. Perner neváhal a přihlásil se.

Po návratu ze studijní cesty po Německu, Belgii a Anglii, kde měl nabrat praktické zkušenosti včetně dokumentovat místní železnici, se zapojil společně s dalšími českými kolegy do práce na stavbě první ruské veřejné železnice z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska. Pobyt v Rusku ale trval jen tři měsíce. Kvůli údajným zhoršujícím se vztahům s Gerstnerem byl nucen vrátit se zpět. Bez peněz.

Novou krev do žil nalil Pernerovi nástup do služeb Severní dráhy Ferdinandovy v květnu 1837. Nejprve mu bylo svěřeno vedení stavby dráhy z Břeclavi do Brna, o dva roky později projektoval úsek z Ostravy do Osvětimi.

K jeho nejvýznamnějším počinům patří prosazení trasy olomoucko-pražské dráhy vedené z Vídně do Prahy Polabím ze směru od Pardubic. Za to byl společně s dalšími českými techniky dokonce vyznamenán.

Koncem roku 1841 se císař Ferdinand rozhodl, že výstavbu páteřních železničních tratí převezme stát. O pár měsíců později už jako vrchní inženýr posuzoval zamýšlenou trasu pražsko-drážďanské dráhy. Na základě jeho doporučení rozhodl císař o vedení drážďanské trasy bude údolím Labe; ve stejné době řešil Perner i umístění nádraží státní dráhy v Praze.

Následně Perner pracoval na stavebních projektech úseků železnice z České Třebové do Pardubic a čekaly jej další úkoly jako vypracování podrobných návrhů pro celý český úsek severní dráhy včetně vedení jeho stavby.

Dráha se slavnostně otevřela 20. srpna 1845. Pro zahájení veřejné osobní dopravy bylo stanoveno datum 1. září a pro nákladní dopravu pak 1. říjen 1845. Toho se už ale vrchní inspektor nedočkal, zemřel 10. září 1845.

Vynikajícímu znalci a projektantovi železnic se stalo osudným to, co miloval; při kontrole dokončovacích prací na dráze totiž utrpěl smrtelný úraz. Stalo se to tak, že kvůli lepšímu výhledu sestoupil na první schůdek vagónu, ale nevšiml si označníku, do něhož před choceňským nádražím narazil. Těžce otřesen a poraněn odmítl hospitalizaci. O den později v domě svých rodičů vydechl naposledy.   

Kdo ví, kolik dalších úspěšných nápadů nosil mladý projektant v hlavě. A jak by asi dnes vypadala železniční síť, kdyby je všechny proměnil ve skutečnost.

Autor: Dagmar Lánská