Květena Tetínských skal a optimalizace trati Karlštejn–Beroun

Přírodovědný průzkum se skládá z části zoologické, která většinou na stavbě činí problémy (čmeláci, ještěrky, raci), a z části botanické, která víceméně z pohledu stavaře kontroverzní není. Chráněné rostliny ještě asi žádnou stavbu nezastavily, ba možná ani nezdržely. V Poberouní ovšem několik chráněných kytek na skalách má potenciál záměr blokovat na delší dobu.

Stávající trať prochází chráněnou krajinnou oblastí Český kras, kde jsou veřejnosti známy přírodní a historické divy jako například hrad Karlštejn, Koněpruské jeskyně nebo lomy Ameriky. Mezi nivou Berounky a Tetínem vystupují mohutné skály, dobře viditelné z druhé strany Berounky, kde prochází frekventovaná cyklostezka Beroun–Srbsko. Tyto skály tvoří v údolí řeky významný pohledový fenomén, který chce Správa CHKO co nejvíce uchránit. V Tetíně samotném nalezneme mimo jiné tři historicky významné kostely a ruiny přemyslovského hradu ze 13. století. Ještě dříve (10. století) zde byl dřevěný knížecí dvorec, který byl vdovským sídlem kněžny sv. Ludmily (babičky sv. Václava), která zde byla v roce 921 zavražděna. Vrahy na ni seslala její snacha Drahomíra, pravděpodobně kvůli zahraniční politice (orientovat se na Bavorsko nebo na Sasko?).

Úplně přesně jsem nedohledal, jak moc „přírodní“ (= původní) jsou tyto skály pod Tetínem, kde první vlak projel roku 1862. Spokojili se stavebníci s tvarem skály, nebo jí částečně dolámali? Nevím. Dále, mezi lety 1906–13, proběhla regulace řeky Berounky, kdy se skály jistojistě ve velkém odstřelovaly. Další mohutný zásah do skal proběhl díky lomu (1889–1923) v Tetínské rokli, poničeny byly ostatně i jeskyně Turské maštale – naleziště první kompletní lebky jeskynního medvěda v ČR a ohrožena byla i zřícenina tetínského hradu. Skalní stěny v kaňonu Berounky pod Tetínem a Tetínská rokle jsou chráněny jako přírodní rezervace. V četných přirozených i umělých výchozech můžeme sledovat profil horninami od silurského motolského souvrství po vápence spodního devonu pražského souvrství. Vrstevní sled je na několika místech tektonicky porušen směrným zlomem – tetínským nasunutím a příčnými zlomy.

Skalní stěny a svahy se severní a severovýchodní expozicí hostí cenná nelesní společenstva vápnomilných rostlin. Na mělkých kamenitých půdách nalezneme pionýrská společenstva s česnekem chlumním nebo lomikamenem trojprstým. Na severních skalních stěnách, štěrbinách a teráskách se vyvinuly pěchavové trávníky s lomikamenem trsnatým, lomikamenem latnatým a hvozdíkem sivým, též s výskytem tařice skalní. Mírnější svahy s hlubší půdou pokrývají kostřavové trávníky s kavylem Ivanovým a chrpou chlumní. Na vlhčích místech rostou sveřepové a válečkové trávníky s úročníkem bolhojem, pcháčem bezlodyžným. Na suťových svazích nad železniční tratí se setkáváme s fragmenty suťových lesů s jasanem, lípou velkolistou, javorem mléčem s bohatým bylinným patrem s dymnivkou dutou, pomněnkou lesní či mateřkou trojžilnou. Značnou část plochy území pokrývají také teplomilné křoviny a lemová společenstva s pestrým bylinným podrostem. Směrem k obci Tetín tvoří okraj území polokulturní sušší trávník s ovocným sadem, ruderální lesíky s výskytem ruderálních druhů.

Skály nad železnicí, místy i téměř kolmé, mohou býti problémem pro bezpečný provoz železniční dopravy. Dochází zde místy k opadávání horninových fragmentů skalních stěn a uvolněný materiál se běžně nachází v kolejišti. Velikost fragmentů je geologickým a geotechnickým průzkumem (proběhlo jich již mnoho) dokumentována na 10–25 cm. Příčinu zjištěného stavu skalní stěny lze spatřovat v pokračujícím postupném větrání horniny po existujících plochách nespojitosti, účinkem srážkové vody v kombinaci s namrzáním a působením kořenového systému náletové vegetace.

Ve svazích nejsou dle závěrů průzkumů patrny masivní rozvolněné bloky a převisy se známkami nestability. Dochází „pouze“ k padání kamenů, nehrozí nebezpečí vzniku lokálních poruch s následným uvolněním relativně velkých bloků horniny.  

Proto jsou navržena ochranná opatření, která jsou ovšem trnem v oku ochranářů. Poslední léta se víceméně ladí, kde je opatření nezbytně nutné a kde můžeme ještě nějakou květenu uchránit. Rostliny bohužel využívají laicky řečeno rozvolněnou skálu, kde se spíš uchytí a svým růstem jí dále „poškozují“. O jakých technických možnostech se licituje, nebo bylo historicky licitováno:

- odstranění náletové vegetace (celoplošné, nebo výběrové)

- očištění svahu a odstranění rozvolněné horniny

- instalace ochranné sítě v ploše svahu (sítě všude, nebo výběrově)

- krátké tyčové kotvy v problematických partiích

- záchytné bariéry v patě svahů (nejméně kontroverzní)

- záchytné sítě (ploty) napnuté na krakorcích vysunutých ze skalní stěny

- schovat koleje do galerie (ztroskotalo z hlediska krajinného rázu)

Správa CHKO během projednávání záměru vytyčila jako prioritní druhy dva lomikameny (trstnatý a latnatý) a jeden hvozdík (hvozdík sivý). Jde o dealpinské prvky, které zde přežily od poslední doby ledové. Další chráněné druhy, jako například tařice skalní nebo chrpa chlumní, nejsou již tak vzácné, a dokáží „přežít“ na širším množství lokalit.

V roce 2014 jsme začali kreslit všechny chráněné rostliny od Třebáně po Beroun do bočních fotografií. Nejcennější rostliny kvetou od dubna do června, přičemž se přizpůsobují danému ročnímu počasí, kdy se doba kvetení může posouvat klidně o 14 dní dopředu či dozadu.  V tu dobu ovšem na SUDOPU vrcholí první odevzdávací šílenství, a tak se nám do roku 2019 nikdy nepovedlo mít vymapované všechny skály naráz. Problém činí i překreslení 3D skály do 2D výkresu. Původní ideál kreslit výskyt rostlin do 3D výkresu v Microstationu jsme zavrhli. Dalším nepěkným jevem na železnici je, že po ní jezdí vlaky, a tak míra soustředění se na jednotlivé geologické vrásy a trsy rostlin byla úměrná frekvenci provozu vlaků. Pokud člověk stojí přímo na kolejích, nezvládne rovněž „zavnímat“ celý prostor skály nad ním, pokud je vysoká jako třeba ta pod Tetínem ke 40 metrům. Slaňovat skálu s ohledem na trakční vedení taky moc nejde.

V roce 2018 bylo díky technickému pokroku v oblasti bezpilotních prostředků dohodnuto, že by se skály mohly nalétávat a vyhodnocovat drony. Vysoutěžena byla firma EASYmap a.s. Ke sběru fotogrammetrických snímků jsou využity drony s optickou kamerou s rozlišením 20 Mpx. Z pořízených snímků jsou metodou fotogrammetrické rekonstrukce povrchu vytvořeny modely zaměřovaného povrchu v podobě bodového mračna. Modely jsou usazeny v síti JTSK pomocí vlícovacích bodů vytvořeních na místě a zaměřených geodetickým GNSS přístrojem v RTK režimu nebo totální stanicí. Potřebné korekce pro RTK jsou poskytnuty ze sítě CZEPOS. Výsledkem mapování je polygonová vrstva v lokální síti, vytvořené pro každou z hodnocených lokalit. Vrstva představuje rozšíření konkrétního zkoumaného druhu rostliny na skalním masivu. Vyhodnocení se provádí ručně s využitím předchozí zkušenosti, znalosti lokality a dat z předchozího terénního průzkumu. Tímto způsobem jsou získána vysoce přesná prostorová data o plošné distribuci zkoumaného druhu.

Zjednodušeně řečeno musím vědět, kdy sledovaná chráněná rostlina kvete, jakou barvu mají její listy a především květ, současně mi k tomu nesmí pršet (podmínka na jaře celkem přísná, v dešti a v prudkém větru ale dron lítat nemůže). Musím si taky dávat pozor, aby mi na skále nekvetla jiná „obyčejná“ rostlina se stejnou barvou květu jako mají sledované druhy. Lomikámen trsnatý kvete bíle a je v optimu na konci dubna či přelomu dubna a května. Hvozdík sivý kvete růžově v druhé půlce května až na začátku června. Lomikámen vždyživý kvete zhruba ve stejné době jako hvozdík sivý. Bylo dohodnuto, že na některých lokalitách se provede dvojí nálet, aby se zachytily všechny tři druhy v plném květu.

Přesný termín snímkování odvisí na několika faktorech, především na počasí. Skalní stěny nejsou rovnoměrně osluněné a ne všechny trsy jednoho druhu kvetou najednou. Další možností je odlišení podle odstínu zeleně nekvetoucích trsů rostlin. Lomikámen trsnatý je výrazně světle zelený, lomikámen vždyživý šedozelený s bílými okraji listů a hvozdík sivý modrošedozelený. Prakticky bylo zjištěno, že pro determinaci druhu je nejspolehlivější barva jeho květu.

Co říci závěrem? Všichni zainteresovaní – orgány státní správy i územní samosprávy deklarují, že mají zájem na rychlé „opravě“ této trati, neboť přeci „vlak do Berouna“ využíváme my všichni. Ale! Se znalostí legislativy ČR a s jejím neustálým vývojem do leckdy prazvláštní absurdnosti mám takový pocit, že se stavět na dráze mezi Berounem a Radotínem jen tak asi nebude.

Správa železnic plánuje realizaci optimalizace úseku Karlštejn – Beroun na období 05/2023–02/2026 (pozn. red.).

Disclaimer:

Autor článku v žádném případě nechce jakkoliv hanět státní ochranu přírody a krajiny. Údolí Berounky se všemi skalami je opravdu nádherné, a kdyby se nechala stavařům volná ruka, úplně vidím, kolik betonu by se tam nalilo a co všechno by se odstřílelo nebo pokrylo sítí.

Autor: Tomáš Adam

(Archiv: SUDOP PRAHA)