Nedokončená dálnice Vídeň – Brno – Vratislav

Přímé spojení Polska s Rakouskem přes Moravu a východní Čechy v délce 320 kilometrů si doslova vynutil sám říšský kancléř Adolf Hitler. Po dokončení měla být celně oddělena od tehdejšího Československa. Ovšem nestalo se tak. Po plánované komunikaci s označením A88 se nikdy žádné auto nesvezlo.

Stavební práce prováděly primárně německé a rakouské společnosti, řadu úkolů však zastaly rovněž české závody a podniky. Většinu fyzické práce pak odvedli právě čeští dělníci.   

Stavba německé průchozí dálnice vyžadovala perfektní organizaci, jíž předcházelo důsledné plánování a promyšlenost. Díky tomu, navzdory době, historickým událostem i technickým možnostem, postupovala stavba s využitím nejmodernějších poznatků o dálkové silniční dopravě celkem rychle a precizně. Projektanti se navíc snažili začleňovat dálnici tak, aby zásahy do krajiny byly co nejmenší.   

Po nutných přípravných činnostech započala 11. dubna 1939 výstavba samotná. Se zprovozněním některých úseků se počítalo už za dva roky, avšak v důsledku pro Německo nepříznivého válečného vývoje a následných hospodářských potíží byla stavba 30. dubna 1942 zastavena. K zahájení stavby navazujících úseků v Říši nedošlo. Rozestavěná dálnice včetně dálničního tělesa a jiných umělých staveb tak postupně chátrala.

Na našem území, mezi Městečkem Trnávka a Hrušovany, zůstalo rozestavěno celkem 83 kilometrů silnice, přičemž některé pozůstatky německé průchozí dálnice jsou k vidění dodnes. Jde například o dálniční most u Jevíčka, opěry nedokončeného dálničního mostu u Nebovid v okrese Brno-Venkov, nedokončený deskový dálniční most u Ostopovic, propustek pod dálničním náspem mezi Kníničkami a Rozdrojovicemi či jeden z pilířů nedokončeného mostu stojící u Brněnské přehrady.

V počátku šedesátých let 20. století byla myšlenka výstavby této dálnice obnovena; ve vládních usneseních a v územních plánech se objevila jako D43, jež spojí dálnice D1 a D35.  V roce 1987 bylo ale rozhodnuto o změně na rychlostní silnici R43.

O trase R43 se pořád uvažuje jako o významné komunikaci, nicméně o jejím přesném vedení se stále diskutuje.  

Autor: Dagmar Lánská