Negrelliho viadukt ustál i velkou vodu
O vzniku monumentální stavby z 19. století a změnách, jimiž během let prošla, se můžete dočíst v předchozích článcích. Ten dnešní je zaměřen na pravděpodobně největší nebezpečí ohrožující existenci Negrelliho viaduktu, a tedy povodně. Jak je možné, že jej žádná povodeň nijak výrazně neponičila, či dokonce přímo nestrhla?
Nejdelší železniční most v Česku a dnes významná kulturní památka spojuje už více jak 170 let oba vltavské břehy. Velkolepé dílo pojmenované po svém staviteli mělo ve své době velký význam v rámci rozvoje železnice. Ale i v současnosti je jeho role nezastupitelná. Po rozsáhlé rekonstrukci se stal součástí připravovaného projektu spojení na letiště Václava Havla a do Kladna.
Stavba prochází jednou z nejvíce záplavami ohrožených pražských oblastí, avšak zatím vydržela každý nápor velké vody. Viadukt byl totiž projektován na základě znalostí z povodně, která zasáhla Prahu v roce 1845, tedy rok předtím, než započala stavba viaduktu. Podle historických záznamů šlo o více jak stoletou vodou. Projekt tedy počítal s případným dalším zaplavením Karlína a dle toho byl realizován.
Negrelliho inženýři naplánovali most s ohromnou rezervou. Nosnou konstrukci s mostovkou postavili vysoko nad povrchem, také opěry a pilíře zhotovili neobyčejně bytelně (což umožňuje provoz i mnohem těžších dnešních lokomotiv a vlaků).
Bez omezení provozu a takřka bez újmy přestál viadukt nejednu povodeň. Z těch nejzásadnějších můžeme zmínit dvě, a to povodeň v září roku 1890, jež přišla po několikadenním vytrvalém dešti a výrazně pobořila i Karlův most. Tehdy se díky Negrelliho viaduktu mělo zachránit 162 lidí žijících na ostrově Štvanice. Na most se vyšplhali po přistaveném žebříku.
Dosud největší a nejničivější povodeň přišla v srpnu roku 2002. Zatopila skoro celý Karlín. Zde se znovu potvrdila předvídavost stavitelů, a to že ani tentokrát nedošlo k překročení plánované rezervy pro průtok vody. Hladina se zastavila 2,4 metry pod vrcholem klenby žulových oblouků v řece. Negrelliho viadukt nejen že neutrpěl žádná vážná poškození, ale díky své plné funkčnosti společně s mosty na Výtoni a v Libni pod Bílou skálou zajišťoval dopravní spojení přes Vltavu.
Nadčasovost a celková prozřetelnost tehdejších projektantů a stavitelů nás nepřestává udivovat. Bezmála dvě stovky let máme před očima monument, který splňuje náročné požadavky i dnešní doby a nepřekročila jej ani doposud největší povodeň.
Povodeň v roce 2002 v podstatě urychlila revitalizaci poničených částí města, tedy až na prostory pod mostními oblouky. Ty musely ještě pár let počkat …
Autor: Dagmar Lánská
