Neveřejné úzkokolejky, fenomén přelomu 19. a 20. století

Úzkorozchodné dráhy se vzdáleností kolejnic menší než 1 435 milimetrů vyžadovaly proti železnici s normálním rozchodem výrazně nižší náklady. Stavěly se tedy v členitém terénu nebo v místech, kde bylo nutné přepravovat těžké náklady, leč výstavba klasického kolejiště by zde vyšla příliš draho.

Největší stavební rozmach, jenž souvisel s rozvojem průmyslu, ale i s akceptováním železnice jako způsobem dopravy, zaznamenaly na přelomu 19. a 20. století. Současně s úzkokolejkami vznikaly firmy zaměřené na výrobu a prodej speciálních vozů včetně lokomotiv.

Na území dnešní České republiky se drážky veskrze neřídily pravidly státní železnice, neboť do jejího legislativního režimu a technických standardů nespadaly.

Délka kolejí se odvíjela od konkrétních potřeb. Některé úzkokolejky měřily pár desítek metrů, jiné i několik kilometrů, přičemž ty menší bývaly zpravidla obsluhovány ručně, případně s pomocí tažných zvířat; na velkých pak dopravu zajišťovaly zprvu parní, později dieselové, elektrické akumulátorové či trolejové lokomotivy.

Ty nejmenší úzkorozchodné tratě se objevovaly (a dodnes ještě někde objevují) v rudných a kamenouhelných dolech, o něco málo větší, při rozchodu 600 – 700 milimetrů, potom v lomech, hutním průmyslu nebo v železárnách. Velmi důležitou roly sehrály drážky rovněž při budování velkých staveb, třeba přehrad, dálnic anebo právě při stavbě normálně rozchodné železnice. Neopomenutelný byl jejich význam též v zemědělství a lesnictví, kde vozy a vozíky svážely z polí nejrůznější plodiny, především cukrovou řepu, případně dřevo z lesa na pilu k dalšímu zpracování. A konečně, smysl v tomto kolejovém systému spatřovala také rakousko-uherská armáda, jež jej využívala k převozu vojenského materiálu.

Co se týká osobní přepravy, na tu se úzkorozchodné dráhy spíše nezaměřovaly, tedy až na pár výjimek, jakými jsou příkladně dodnes fungující tratě v Jindřichově Hradci a Osoblaze.

Vlivem technického pokroku a společenských změn nahradila neveřejné drážky povětšinou nákladní automobilová doprava. V současnosti je v provozu už jenom několik takových skvostů, víceméně s muzejním provozem. Jedná se například o muzeum Solvayových lomů u Svatého Jana pod Skalou či na Mladějovskou úzkorozchodnou železnici.

Raritu představuje Kolínská řepařská drážka, nejstarší řepařská úzkokolejka v Čechách postavená v roce 1894. Její provoz byl částečně obnoven v roce 2007 a návštěvníci se zde mohou seznámit s historií doby dávno minulé.

Autor: Dagmar Lánská