Nuselský most, pražská stezka v oblacích
Významná technická památka Prahy a dopravní stavba století spojuje Pankrác se středem metropole vysoko nad rozlehlou pražskou čtvrtí kolem Botiče. Od prvních plánů až po realizaci uběhlo více než šedesát let. Nuselský most slouží automobilům, cyklistům, chodcům, ale i metru a co do vytíženosti si nezadá s o pár let mladším Barrandovským mostem.
O přemostění Nuslí se uvažovalo od začátku 20. století. Prvním, kdo převedl úvahy na papír, byl inženýr Jaroslav Marjanko. Se svým návrhem ocelového mostu však tehdy neuspěl.
Nedařilo ani jiným projektantům. Ovšem někteří z nich se již v meziválečných letech dnešnímu vzhledu alespoň přiblížili. K těm úspěšnějším patřili Stanislav Bechyně a Bohumír Kozák s předlohou železobetonové rámové konstrukce, tubusu pro tramvaj a prosklenou stanicí. Jejich návrh vznikl v roce 1938.
Na podobu mostu bylo v průběhu let vypsáno několik soutěží a architekti navrhovali různé podoby. Jenže stavbu pokaždé něco oddálilo - neshody ohledně financování, hospodářská krize i druhá světová válka.
Intenzita potřebnosti mostu ale rostla. Zejména v souvislosti s rozvojem automobilismu a výstavbou obytných domů na pankrácké pláni. Následovala tedy další soutěž.
Z architektonicko-konstruktérského klání uspořádaného na přelomu 50. a 60. let vzešel vítězný trojlístek architektů Vojtěch Michálek, Stanislav Hubička a Svatopluk Kobr. Jejich projekt zahrnoval dvouúrovňovou železobetonovou stavbu s tím, že horní část bude sloužit silniční dopravě a duté mostní těleso s kolejištěm pro podpovrchovou tramvaj.
Základní kámen spojnice pražských městských čtvrtí nad nuselským údolím byl položen v roce 1965; do stavby samotné se ale dělníci pustili až o dva roky později.
V blízkosti budoucího mostu došlo během stavebních prací k zániku několika staveb a jiných ploch. Jednalo se například o sedmnáct domů v Nuslích, novorenesanční budovu České dětské nemocnice či fotbalové hřiště stadionek Na Bělce.
Most pod rukami stavbařů a s pomocí techniky rostl poměrně rychle. Až do roku 1968. Tenkrát se totiž kromě politické situace změnila i koncepce zprvu plánované podpovrchové tramvaje na metro. To s sebou přineslo komplikace, neboť tubus pro tramvaje byl projektován na podstatně menší hmotnost vozů s nižším nápravovým tlakem. Konstruktéři tak museli do mostu vmontovat speciální roznášecí ocelový rošt rozprostírající zatížení, zejména nápravové tlaky rovnoměrně na stěny komorového nosníku mostu.
I přes tyto obtíže provedli konstruktéři už o dva roky později první zátěžovou zkoušku. V roce 1970 najelo na rozestavěný most 66 tanků. Riziko, že se zřítí do hloubky více než čtyřiceti metrů, bylo veliké.
Důležitou zkoušku tehdejší most Klementa Gottwalda ustál a za další tři roky, 22. února, na něj vjela první auta, zatím pouze místní. Po dokončení navazujícího úseku severojižní magistrály v dubnu téhož roku začal mít význam také pro dálkovou dopravu. První metro projelo jeho tubusem 9. května 1974.
Ve své době platil za největší stavbu v Československu, kde byl použit takzvaný předpjatý beton, tedy technika řešící problém nízké pevnosti betonu v tahu.
Výjimečnost díla dokládá též ocenění „Stavba století v kategorii Dopravní stavby“ z roku 2000. Tuto cenu už ale získal jako „Nuselský most“. Své současné jméno nese od 90. let 20. století.
Autor: Dagmar Lánská
Foto: Petr Jedelský / cs.wikipedia.org
