Od vydlabaného kmene k prvnímu českému parníku

Vodní toky tedy patřily k prvním dopravním cestám. Lidé po celém světě využívali nejrůznějších malých i velkých řek, případně pobřeží jezer či moří, které jim usnadňovaly cestování za potravou a potřebnými surovinami. Svá plavidla stavěli z toho, co měli po ruce. Dobře posloužily kmeny stromů, ale i kůže, kůra či papyrus.

Na našem území bylo nalezeno mnoho pravěkých člunů, takzvaných monoxylů. Tedy plavidel dlabaných z jednoho kusu kmenu. Některé z nich mohly nést bezmála tunu nákladu včetně posádky.

Už v době bronzové vznikala na březích Labe první pravěká hradiště (lužický kulturní komplex), jejichž obyvatelé ochraňovali labskou vodní cestu. A na této krkonošské řece, „kousek“ dál od pramene, u dnešních Malých Žernosek u Lovosic, bylo zřízeno i první překladiště na českém území.

V raném středověku (zhruba konec 5. století až 11. století našeho letopočtu) už na Labi panoval čilý ruch a obchody kontrolované panovníky jen kvetly. Dovážela se sůl, mořské ryby, med, sukno, některé kovy a vyvážela keramika, koně, dobytek, víno, obilí, ale i otroci. S rozvojem obchodu úzce souvisel i vznik a růst měst v severních Čechách. A naopak, nová města následně pomohla obchodu.

V tomto období se také začala rodit voroplavba, o jejíž největší rozmach se zasloužil Karel VI. Kvůli voroplavbě docházelo k úpravám řečišť některých vodních toků. Ke zlepšení jejich splavnosti tak byly budovány plavební kanály a jezy s propustmi, jimiž se plavilo dřevo.

S postupem doby se plavba velmi zintenzivnila a čeští kupci postupně objevovali další a další území.  O obchodních cestách z 13. a 14. století se dochovaly záznamy, z nichž je zřejmé, že se Češi plavili po saském Labi, po Baltském moři až do města Bruggy v Západních Flandrech.

Rozšířením systému organizace obchodu i na další české řeky dostal mezinárodní obchod zelenou. Pro dolní Labe se českým centrem obchodu stalo město Pirna, Litoměřice, Ústí nad Labem, Roudnice a Mělník. Voroplavbu na Vltavě spravovala Praha; na Ohři to byly Žatec a Louny; na horním Labe potom Kolín, který splaveným dřevem zásoboval doly v Kutné hoře.

Plavba však neznamenala pouze významný zdroj obživy. Vory, otevřené či zavřené čluny a první lodě umožnily lidem cestovat, poznávat nové kraje, předávat a získávat zkušenosti, šířit kulturní tradice i myšlenky. O mimořádnosti plavby svědčí nejen patent Marie Terezie z roku 1777 o ochraně vorové a lodní dopravy v Čechách, který obsahuje také pokyny pro rybáře a mlynáře, aby nepřekáželi plavbě.

Zásadní změny přišly s vynálezem parního stroje. V roce 1817 se rakouská vláda snažila podpořit vznik prvních paroplavebních podniků. V českých zemích byla výzva nejprve bez odezvy. Až při druhém pokusu v roce 1826 se o získání výhradního privilegia ucházelo více zájemců. Paroplavební podnik se ale dlouho nikomu nepovedlo zorganizovat. Úspěch slavil až John Andrews.

Tento anglický stavitel lodí s bohatými zkušenostmi s paroplavbou v Evropě zahájil činnost paroplavebního podniku na Labi. První parník této společnosti a zároveň první český parník jménem Bohemia postavil v Karlíně anglický lodní inženýr John Ruston. Loď byla na vodu spuštěna v roce 1841.

Pražská paroplavební společnost vznikla o více než dvacet let později, v roce 1865. Jejich první lodí byl po udělení koncese císařem Františkem parník Praha (Prag). Na vodu byl spuštěn rok po vzniku společnosti.

Od té doby brázdily parníky Labe i Vltavu. Po Vltavě z Prahy na Slapy; po Labi pak od saských Drážďan přes Děčín, Litoměřice a Mělník; odtud zpět po Vltavě do Prahy.

V současné době nemá lodní doprava v našich podmínkách zrovna na růžích ustláno. Díky náročnosti na udržitelnost její význam klesá. Avšak by na ni, jako na plnohodnotnou součást dopravního systému země, nemělo být zapomínáno.

Autor: Dagmar Lánská

Poznámka:

Abychom neupozadili české konstruktéry a vynálezce …

Už počátkem 16. století byl v Děčíně založen cech plavců a stavitelů lodí. Některé lodě pocházející z děčínské dílny uvezly až 15 tun nákladu.

A rovněž v případě výroby parní lodě máme svého průkopníka. Byl jím mechanik a konstruktér Josef Božek. Ten v roce 1817 na břehu Vltavy předváděl první skutečnou parní loď v Čechách. Jeho první pokus se, bohužel, setkal s nezdarem ...