Po stopách zaniklých pražských mostů I. díl

První zmínky o pevném přechodu přes Vltavu se objevují v legendě o svatém Václavu z doby první poloviny 10. století. Podle některých úvah mělo jít o dřevěný most. O jisté dřevěné lávce se ve své kronice v souvislosti s povodní v roce 1 118 zmiňuje také Kosmas. Skutečně existujícím pak bude patrně dřevěný most v pod pražským hradem sloužící do roku 1 157, kdy jej strhla povodeň, a Pražané tak přišli o jediné vltavské přemostění. Podobný osud, bohužel, čekal i jeho následovníka.

Juditin most

Stavbu nového mostu o délce 514 metrů a šířce 6,8 metru iniciovala Judita Durynská, druhá manželka Vladislava II. a od roku 1158 též druhá česká královna. Díky její podpoře a všímavosti biskupa Daniela, jenž se během válečných tažení po boku krále nechal inspirovat italským stavitelstvím, mohl vzniknout první kamenný most v Českých zemích a zároveň třetí nejstarší ve střední Evropě.

Na stavbě mostu v románském stylu nesoucího jméno své mecenášky pracovali dělníci od roku 1958. Práce údajně trvaly pouze tři roky, úplně dokončen byl ale pravděpodobně až v roce 1172. Během bezmála dvousetletého trvání přešla nebo projela přes most skoro dvacítka českých králů až po Jana Lucemburského. V roce 1272 za vlády Přemysla Otakara II. odolal velké povodni. O sedmdesát let později se mu to však už nepodařilo. V roce 1357 rozhodl císař Karel IV. o výstavbě mostu nového, tedy Karlova mostu.

Prašný most

Zastřešený dřevěný most přes Jelení příkop nechal roku 1535 postavit Ferdinand I. Habsburský. Spojil tak Pražský hrad s Královskou zahradou a letohrádkem. Původně nesl název Dlouhý most, ovšem více se ujalo jméno „Prašný“, a to buď podle mlýnu na střelný prach stávajícího pod mostem, nebo podle toho, že se pod střechou mostu usazoval prach; mohl však souviset i s Prašnou věží, v níž se skladoval prach střelný. V roce 1541, krátce po dokončení, shořel, ale brzy byl obnoven. K dalšímu poškození došlo o dvě stě let později za válek o nástupnictví Marie Terezie, až jej v roce 1757 zničila pruská puma. Dvanáct let poté byl na jeho místě vybudován mohutný val s tunelem pro potok Brusnici, který se zachoval dodnes.

Významnou úpravou prošel násep v letech 1999 až 2002, kdy byly obě části Jeleního příkopu spojeny a původní štola pro potok upravena také pro pěší.

Most císaře Františka I. 

Na financování (po Karlově) druhého trvalého mostu přes Vltavu se svým způsobem podílela také veřejnost. Pražští obyvatelé měli totiž možnost nakoupit akcie společnosti založené u příležitosti jeho výstavby.

Stavbě ovšem předcházela vášnivá debata o tom, jaký druh by se měl postavit. Nakonec zvítězil návrh inženýra Bedřicha Schnircha, jenž se povedlo prosadit Františku Josefu Gerstnerovi. Stavební práce převážně litinového řetězového mostu provedla v letech 1839–1841 firma Vojtěcha Lanny staršího.

Most v délce bezmála 413 metrů složený ze dvou částí spojoval do roku 1898 Národní třídu s Újezdem a Malou Stranou přes Střelecký ostrov. Na něm stál obrovský středový pilíř tvořený 156 piloty, který zároveň ukotvoval řetězy.

Důležitý přínos, který velkolepá stavba pro rozvoj města bezesporu měla, kalila poměrně zásadní slabina - nedostatečná nosnost, jež se projevila až časem. Současně s tím, nedovolila konstrukce položení železničního svršku, takže koleje tehdejší koňské dráhy končily krajích mostu a cestující jej museli přecházet po svých.

Díky těmto skutečnostem a rostoucímu provozu, jemuž most pomalu nestačil, byl provoz ukončen a převeden na provizorní dřevěné přemostění. Na jeho místě byl postaven dnešní most Legií.

Stopy prvních tří mostů jsme zdárně objevili. Na další se podíváme příště.

Autor: Dagmar Lánská