Pojizerský Pacifik. Romantika v údolí Jizery
Lokální železniční trať v úseku Martinice v Krkonoších - Rokytnice nad Jizerou s názvem „Pojizerský Pacifik“ vede údolím řeky Jizery do jednoho z krkonošských středisek. Trať ožívá zejména v létě, ale ani během zimních víkendů nepřijdou cestující o nádherné výhledy na naše nejvyšší pohoří a třeba se potkají i se samotným hrabětem Harrachem.
O výstavbu takzvané lokálky, tedy odbočné dráhy hlavní trati z Trutnova do Chlumce nad Cidlinou, se zasloužil dobře známý krkonošský politik, mecenáš a podnikatel hrabě Jan Harrach.
Koncesi k výstavbě úseku trati v délce 20 kilometrů udělily úřady 29. srpna 1898 a pracovat se začalo 10. října 1898. O rok později, konkrétně 7. prosince 1899, byla trať akciovou společností Místní dráha Jilemnice - Rokytnice slavnostně uvedena do provozu. Současně se stavbou místní dráhy bylo také rozšířeno kolejiště v martinické železniční stanici a zvětšena přijímací budova.
Na cestu se Pojizerský Pacifik vydává z unikátní stanice Martinice v Krkonoších postavené v roce 1871, jež se pro svůj vzhled a technické vybavení stala v roce 2016 kulturní památkou.
Z martinického nádraží pokračuje trať do Jilemnice, a dále přes zastávky Hrabačov, Víchová nad Jizerou, Horní Sytová, Poniklá a Poniklá, zastávka, Jablonec nad Jizerou, Hradsko až do konečné stanice Rokytnice nad Jizerou.
Ačkoli vlak míří z podhůří do hor, jede vlastně dolů… Martinice v Krkonoších totiž, jako výchozí bod s nadmořskou výškou 488,8 metrů, představují nejvýše položené nádraží na trati. Konečná horská stanice v Rokytnici nad Jizerou tak paradoxně stojí o něco níže, a to ve výšce 465,9 metrů nad mořem.
Tento zvláštní úkaz je způsoben tím, že odbočná trať je až do Rokytnice vedená údolím řeky Jizery, v podstatě po jejím dně do nejnižšího místa.
Koleje se klikatí skrz lesy i otevřeným prostranstvím. Za Víchovou díky železnému mostu překonávají Jizeru a v místní části Jablonce nad Jizerou zvaném Hradsko se schovávají v jednokolejném 118 metrů dlouhém železničním tunelu.
Pojizerský Pacifik nabízí neokoukatelné obrazy malých i velkých krkonošských kopců, které se v závislosti na vedení trati jednou přibližují a pak zase vzdalují.
Čas od času, zejména v rámci nostalgických jízd, se nad tratí zvedne bílý oblak kouře a zahouká parnička.
Parní lokomotivu s historickými vozy je ale možné potkat na trati i v zimě. V prosinci se totiž do terénu vydává oblíbená „Mikulášská mašinka“, která kromě Mikuláše, čerta a anděla přiváží místním obyvatelům vánoční náladu.
Kolem trati s osobitým kouzlem se nachází mnoho zajímavých naučných stezek, které přímo vybízí k letním i zimním výletům.
Autor: Dagmar Lánská