Postavit, rozebrat, převézt a zase postavit
Dvě místa, dvě řeky, dva názvy… nebo tři? Stádlecký most, národní technickou i kulturní památku, postavili poprvé před 175 lety. Jaký byl úděl posledního dochovaného empírového řetězového mostu v České republice?
Most už čtyřicet sedm let překlenuje řeku Lužnici nedaleko městyse Stádlec. V místech, kde kdysi fungoval přívoz, vytvořil důležitou dopravní spojnici. Avšak ještě před tím nebyl jeho význam na úplně jiném místě o nic menší.
Most stál původně na břehu řeky Vltavy v Podolsku, asi deset kilometrů od Písku. V letech 1847–1848 jej podle projektu Bedřicha Schnircha a Františka Josefa Gerstnera dal postavit českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna starší.
Fakt, že se jednalo o opravdu významný most, který usnadňoval cestování mezi Pískem a Táborem, dokládá i přítomnost arcivévody Štěpána Habsburského-Lotrinského při položení základního kamene. Po něm byl také most prvně pojmenován.
Svoji nezastupitelnou roli zastával více než sto let.
Ovšem postupem času a rozvojem automobilismu bylo nutné řetězovému mostu trochu odlehčit. Koncem třicátých let jej nahradil nový železobetonový Podolský most. Empírový most ale ještě dál sloužil pro účely místní přepravy až do roku 1960.
V roce 1959 jeho jedinečnost stvrdily úřady tím, že jej prohlásily za Národní technickou památku.
O rok později, tedy v již zmíněném roce 1960, ale došlo k zásadní události, jež významně ovlivnila další bytí unikátního díla. V té době totiž stavbaři dokončovali stavbu vodní nádrže Orlík a dle výpočtu souvisejících s jejím napouštěním hrozilo reálné nebezpeční, že dojde k zatopení památky. Úřady tedy rozhodly o přestěhování.
Dělníci tehdy most kompletně rozebrali a jednotlivé díly uložili na břeh mimo záplavovou část. Při práci postupovali velmi pečlivě a každý ze dvou tisíc žulových kvádrů i jednoho tisíce tun železných částí označili a zaevidovali.
Hledání nového vhodného místa trvalo téměř patnáct let a ačkoli byl o památku zájem i v zahraničí, na konce zůstal v Čechách. Z několika případných oblastí bylo vybráno údolí Lužnice u Stádlce, jež bylo svým řečištěm nejpodobnější tomu vltavskému. A tak byl most, dle dokumentace, postaven podruhé. Slavnostního otevření se dočkal dne 25. května 1975.
Čtrnáct let na to byl již Stádlecký most prohlášen Národní kulturní památkou.
Základní nosnou konstrukci mostu s délkou 157 metrů a šířkou šest metrů tvoří dvě dvojice řetězů. Řetězy spojené dubovou mostovkou jsou uloženy na dvou kamenných pylonech. Na obou stranách stojí 13 metrů vysoké brány.
Most slouží pěším a po rekonstrukci je na něj vjezd povolen i vozidlům; pouze ale do hmotnosti 1,5 tuny a šířky dvou metrů.
Štěpánský, Podolský i Stádlecký, Vltava nebo Lužnice… a pořád jeden a ten samý most. Unikát určitě stojí zato vidět.
Autor: Dagmar Lánská
Foto: cs.wikipedia.org
