Příští stanice … Martinice v Krkonoších
Nostalgie a vzpomínky. Přesně to dýchne na cestující, když vystoupí z vlaku na kamenitý perón malého podkrkonošského nádraží. Výpravčí dá píšťalkou znamení k odjezdu, vlaky jedou dál. V Martinicích se však čas zastavil. Vraťme se společně do dávných dob zahalených do páry.
Zprvu se může zdát, že se martinické nádraží podobá mnoha jiným, jež můžeme spatřit po celé naší vlasti. Ovšem, opak je pravdou. Martinice nabízí pozoruhodný exkurz do 150 let vzdálené minulosti, technickou památku i světový unikát.
Železniční stanice leží na křižovatce neelektrifikovaných železnic - celostátní dráhy Trutnov hlavní nádraží - Chlumec nad Cidlinou a odbočné regionální dráhy Martinice v Krkonoších - Rokytnice nad Jizerou. Nadmořská výška bezmála 483 metrů nad mořem z ní činí nejvýše položenou stanici na obou tratích.
Rozvoj výstavby železnice v podhůří Krkonoš podnítila potřeba přepravy vytěženého uhlí na Trutnovsku dále na území Rakousko-Uherské monarchie. Na základě dokumentu „List povolení Františka Josefa I. ku stavbě a užívání železnice lokomotivní ze dne 8. září 1868“ začala společnost Rakouská severozápadní dráha s výstavbou trati Velký Osek – Trutnov-Poříčí, jako odbočnou z trati Pardubice – Děčín.
V roce 1871, současně s tratí, postavila stejná firma také hlavní budovu martinické železniční stanice. Stavbu v novorenezančním slohu projektoval významný stavitel železničních staveb Carl Schlimp.
K jednopatrové střední části budovy se dvěma dvoupatrovými krajními rizality bylo v roce 1899 přistavěno západní křídlo a nástupištní veranda. Stalo se tak zároveň s výstavbou železniční trati Jilemnice – Rokytnice nad Jizerou.
Původně nesla stanice název Jilemnice. Od května 1907 Jilemnice-Martinice a od června 1921 jen Martinice. Až později se přidalo přízvisko v Krkonoších.
V letech 1946 – 1948 bylo ve stanici nainstalováno elektromechanické staniční a traťové zabezpečovací zařízení s mechanickými návěstidly. Tento systém slouží bez větších úprav svému účelu dodnes, jen jedna předvěst z celkem čtrnácti mechanických návěstidel byla v 80. letech 20. stol. nahrazena za světelnou.
K nádražnímu celku patří mimo jiné též historická vodárna se studnou, lokomotivní remíza (výtopna), budovy skladišť či strážní domek (vechtrovna).
Komplex historických budov společně s mechanickým zabezpečením tvoří jedinečný unikát svého druhu nejen v České republice, ale pravděpodobně i na světě. Od roku 2016 je chráněn jako kulturní památka ČR.
O historické budovy, zařízení a jakousi osvětu se stará Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších. Kromě splnění jednoho ze svých cílů, tedy vyhlášení stanice kulturní památkou, v srpnu 2019 zřídil a provozuje v prostorách výpravní budovy železniční muzeum a v okolí nádraží ještě naučnou stezku.
Výsledky práce skupiny železničních nadšenců ocenil i Národní památkový ústav. A to tak, že mu v roce 2020 udělil Zvláštní ocenění generální ředitelky za dlouhodobou péči o záchranu, obnovu, funkční naplnění a prezentaci stanice.
Vůně blížícího se léta láká k výletům … co takhle cesta do minulosti?
Autor: Dagmar Lánská
