Silniční meteorologické stanice
Jak už název napovídá, silniční meteorologické stanice provádí měření v bezprostřední blízkosti pozemních komunikací a umí řidiče varovat před nebezpečnými situacemi, které jim hrozí. Především však slouží silničářům, jimž poskytují informace o potřebnosti zásahu zimní údržby v konkrétním místě bez nutnosti fyzické kontroly.
Odpověď na otázku „jaké bude počasí“, zajímala lidstvo odedávna. Zejména pak od doby, kdy se systematicky začalo věnovat zemědělství a stalo se tak závislým na počasí. V pátém století před naším letopočtem vznikla dokonce v řeckých Athénách takzvaná parapegmata obsahující meteorologická data, podle nichž se lidé řídili. První zmínky o počasí na našem území lze dohledat v díle Kosmově. Sledování počasí pomocí přístrojů potom zaznamenáváme až na začátku 18. století.
Postupem času se předpověď počasí stala důležitou v mnoha oblastech, dopravu nevyjímaje. A nutno podotknout, že v souvislosti s nárůstem počtu vozidel a rozvíjející se dopravní infrastrukturou to bylo více než žádoucí.
Od prvních pokusů a jednoduchých přístrojů se vývojáři propracovali až k současným technologicky vyspělým meteostanicím, které kombinují přenos a zpracování dat se zobrazovacími i jinými sdělovacími systémy a prostředky.
Moderní silniční meteorologické stanice sledují teplotu vzduchu, viditelnost, srážky, vítr, stav a teplotu povrchu vozovky, včetně bodu mrznutí. Je-li silnice ošetřena solným roztokem, hlídají též koncentraci soli na vozovce.
Údaje zjištěné prostřednictvím atmosférických čidel a vozovkových senzorů následně odesílají na příslušný dispečink k vyhodnocení vhodnosti či přímo nutnosti zajistit zimní údržbu v dané lokalitě. Řidiči jsou o aktuálním stavu vozovky informováni přes proměnné tabule a značky.
Rozmístění meteostanic a jejich počet závisí na druhu pozemních komunikací a rovněž na zadaných úkolech. Některé tak informují o stavu vozovky v délce až 20 kilometrů, jiné mají na starosti úseky s rizikovými místy a další potvrzují předpoklady změn stavu povrchu.
Silniční meteorologické stanice s vozovkovými senzory umožňují sběr dat a podkladů pasivním nebo aktivním způsobem, a to v závislosti na metodě stanovení bodu mrznutí na vozovce.
Základní rozdíl tkví v tom, že senzory s aktivní technologií pracují aktivně s vlastní teplotou a změří teplotu, při které dojde k namrznutí vozovky. Instalují se na důležitých křižovatkách, mostech, lesních úsecích nebo v místech s jiným posypem než chlorid sodný či s nadmořskou výškou přesahující 500 metrů.
Stanice s pasivní technologií senzorů pouze měří lokální podmínky a bod namrznutí vozovky vypočítají. Využívají se hlavně v místech, kde nedochází k prudkým změnám teploty a nejedná se o nehodově významnou oblast.
Díky svému přínosu tvoří silniční meteorologické stanice nepostradatelnou součást systému dopravní telematiky.
Autor: Dagmar Lánská
