Starověké cestovní příručky obsahovaly praktické informace i zajímavosti z různých koutů světa

Nejrůznější cestovatelské příručky znali již starověcí námořníci a obchodníci. K těm nejstarším patří například Periplus, Itinerárium, ale i takzvaná Peutingerova mapa.

Periplus má v podstatě dva významy. První vychází ze středověké námořní válečné taktiky a značí pobřežní plavbu. Pro nás je ale v tuto chvíli zajímavější ten druhý slova smysl; tedy rukopisný dokument uvádějící popis námořní cesty, který umožňoval orientaci v cizích vodách. Periplus obsahoval přístavy a pobřežní orientační body v pořadí za sebou s přibližnými vzdálenostmi. Jeden takový cestopis napsal o své cestě na „Cínové ostrovy“ (zřejmě jihozápadní pobřeží Britských ostrovů) i kartágský mořeplavec Himilco v 5. století před naším letopočtem. Rukopis o putování do neznáma se ovšem ztratil. Dochovaly pouze úryvky z přepisů pozdějších spisovatelů. Významní objevitelé a průzkumníci se plavili též pod řeckou či perskou vlajkou. Z rukopisů popisujících jejich cesty se též dochovaly jen části víceméně parafrázované jinými autory.

Itinerárium (vlastně itinerář) čili starověký římský cestovní průvodce tvořil seznam měst, vesnic i dalších jiných zastávek na cestě včetně vzdáleností mezi nimi. Z Itinerária se cestovatel dověděl, jak se tam dostane na požadované místo i to, jak dlouho mu to bude trvat. K seznamům později Římané nakreslili diagramy rovnoběžných čar, jež ukazovaly větvení silnic, také symboly pro města, zastávky nebo vodní toky. Vzniklé „mapy“ pak uživateli sloužily jako jednoduchý schematický nákres a oproti klasickým ilustrovaným mapám je šlo snadněji překreslovat.  Sestavení hlavního itineráře trvalo dvacet pět let. Během vlády dvou panovníků, konkrétně Julia Caesara a Marka Antonia, byli tímto úkolem pověřeni tři řečtí geografové - Zenodoxus, Theodotos a Polyklitus. Výsledné do kamene vyryté Itinerárium vzniklo nedaleko Pantheonu (římského chrámu bohů). Zde bylo možné pořídit si „kopii“.

Peutingerova mapa představuje ilustrované itinerarium znázorňující síť silnic Římské říše, takzvané „cursus publicus“, se zastávkami. Jednalo o druh vojenské pochodové mapy zachycující Evropu, Persii, Indii a severní Afriku z doby vlády císaře Augusta v letech 27 před naším letopočtem – 14 našeho letopočtu. Mapa nese název po německém starožitníkovi Konradu Peutingerovi a je uložena v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Pokud v souvislosti se starověkými mapami hledáte spojitost s Čechami, tady je … právě na mapách starořeckého geografa Strabona lze totiž poprvé identifikovat naše území, a to už kolem roku 30 před naším letopočtem.

Sbírky starých map, plánů měst, atlasy, glóby i historické cestopisy jsou uchovávány v archivech, v knihovnách, muzeích, galeriích, případně v soukromých sbírkách.

Autor: Dagmar Lánská