Stůj, připrav se, jeď. Semafory řídí dopravu už více než půl druhého století

Ještě než na silnice vyrazily automobily, byly plné koňských i jiných povozů, jež zvládly vytvořit dopravní kolaps a zácpu stejně dobře, jako dnešní auta. Dopravních nehod i zranění přibývalo, a tak bylo načase začít regulovat dopravu a snížit počty havárek. K tomu posloužil semafor.

Průkopníkem v této oblasti se stal John Peake Knight. První zařízení instaloval tento anglický železniční manažer a vynálezce 9. prosince 1868 před budovou parlamentu v Londýně na křižovatce Bridge Street a Great George Street, poblíž Westminsterského mostu. Zabezpečovací systém založený na železniční signalizaci měřil 6,7 metru. Semafor během dne obsluhoval policista, který přepínal páčku u jeho základny – rozpažená ramena znamenala „stát“, svislá poloha značila „volno“. V noci k orientaci účastníků provozu sloužila červená a zelená světla, což umožňovala plynová lampa.

Ačkoli vynález ulevil provozu v okolí Westminsterského mostu, dlouho se slávě netěšil. Asi po měsíci fungování totiž explodoval přívod plynu, přičemž došlo k vážnému zranění obsluhujícího policisty. Semafor byl následně odstraněn.

Po vzoru Velké Británie se semafory osvětlené petrolejovými lampami používaly po celých Spojených státech ještě v prvních dvou desetiletích 20. století. Další rozmach přišel s nástupem elektřiny.  

Patrně první automatický systém pouličního provozu si v roce 1910 nechal patentovat Earnest Sirrine z Chicaga. Sirrine používal neosvětlená slova "stop" a "proceed“  čili „ pokračovat".

Elektrický semafor s červeným a zeleným světlem napájený trolejovými dráty vynalezl v roce 1912 detektiv Lester Wire ze Salt Lake City v Utahu. Svůj vynález připomínající čtyřstrannou ptačí budku upevněnou na vysokém sloupu uprostřed křižovatky si však patentovat nenechal. Díky tomu jsou zásluhy za první elektrický semafor připisovány Jamesi Hogemu.

Hogeův systém byl instalován 5. srpna 1914 v Clevelandu, ovšem Hoge získal patent až v roce 1918. Semafor používal střídavě osvětlená slova "stop" a "move“ („pohyb") instalovaná na jednom sloupku v každém ze čtyř rohů křižovatky. V případě nouze mohli policisté a hasiči rytmus světel upravit.

Dalším v řadě semaforových vynálezců byl William Ghiglieri ze San Francisca. Ten si v roce 1917 nechal patentovat pravděpodobně první automatický semafor se světlem červené a zelené barvy, jenž mohl být manuální či automatický.

Podobu semaforu tak, jak jej známe dnes, dal detroitský policista William Potts kolem roku 1920, když začal používat žluté světlo.

Do Prahy se ručně přepínaný semafor obsluhovaný jedním strážníkem dostal v roce 1927, konkrétně na křižovatku ulic Hybernská, Dlážděná a Havlíčkova u dnešního Masarykova nádraží. První automatická světelná signalizace pak byla instalována o tři roky později uprostřed Václavského náměstí.

Autor: Dagmar Lánská