Udržitelná a efektivní silniční doprava
Snaha o minimalizaci dopadů na životní prostředí vede lidi k vymýšlení jiných, alternativních, způsobů dopravování se a využívání spíše obnovitelných zdrojů energie. Součástí takového smýšlení je mimo jiné i větší zapojení hromadné dopravy. Setkáváme se však také s poptávkovou dopravou, spolujízdou, sdílením automobilů či taxi.
Že vám některé uvedené pojmy nic neříkají? Pojďme si je vysvětlit.
Poptávková doprava, jinak také doprava na požádání či na zavolání, představuje kombinaci hromadné linkové dopravy a klasické taxislužby. Podstata spočívá v jízdě dle požadavků cestujících, čímž se optimalizuje trasa. V rámci poptávkové dopravy se jízda uskuteční buď na základě zájmu cestujících, nebo se trasa a zastavování vozidla přizpůsobí aktuální potřebě cestujících. V České republice využívají tuto formu dopravy zejména zaměstnavatelé pro své zaměstnance; potkat můžeme ale i nejrůznější „paratranzity“ pro handicapované či autobusy pro školáky.
Spolujízda je vlastně domluva řidiče nevytíženého vozu s cestujícími, kteří jedou stejným směrem, a zefektivní tak jejich přepravu. Tuto formu nejvíce využívají pracovní kolegové při dojíždění do zaměstnání, dospělí studenti pro své cesty do školy, ale třeba i sousedé kvůli nákupům ve městě.
Za spolujízdu lze označit též organizované zájezdy prostřednictvím autobusů či využití skupinové slevy při jízdě vlakem. Komunikaci mezi “spolujezdci“ v dnešní době usnadňují hlavně sociální sítě.
Sdílení automobilů čili carsharing znamená dělení se o jeden automobil více lidmi. Tento systém využívají majitelé, kteří svůj vůz plně nevyužívají, případně lidé, jimž by se z důvodu malé frekvence nevyplatilo vozidlo vlastnit a samostatně provozovat. Sdílení funguje buď na bázi neoficiální domluvy lidí – spoluvlastníků automobilu, nebo formou služeb veřejných autopůjčoven.
Sdílením automobilů se snižují investiční a provozní výdaje, dochází k efektivnějšímu využívání vozů a tím k odpovědnějšímu chování vůči životnímu prostředí; ve městech pak klesají nároky na množství parkovacích míst. Jízdu sdíleným vozem je ale třeba plánovat dopředu.
Jakousi podskupinou sdílených vozů jsou sdílená taxi, která jezdí po stanovené trase v nepravidelných intervalech, přičemž ze zastávek odjíždí často až při naplnění kapacity. Sdílená taxi jezdí po městě v rámci městské dopravy, ale zajišťují i tu příměstskou.
A k udržitelnému cestování patří rovněž parkoviště, zejména potom stanoviště K+R. Ta umožňují krátké zastavení či čekání osobních vozidel nedaleko nádraží, zastávek veřejné dopravy, v blízkosti kulturních a sportovních středisek i škol. Písmena K a R (z anglického originálu Kiss and Ride), nebo-li „Polib a jeď“, přímo nabádají k rychlému vysazení pasažéra, jenž pokračuje dál veřejnou dopravou, a opuštění parkovacího místa.
Cílem udržitelné dopravy je především snaha co nejméně zatěžovat životní prostředí. Začít může každý sám u sebe. Třeba tím, že alespoň občas trochu sleví ze svého pohodlí.
Autor: Dagmar Lánská
