Umění na dráze aneb jak se měnil vzhled výpravních budov v čase od jejich vzniku do přelomu 19. a 20. století

První drážní domky vznikly v polovině 19. století ve spojitosti s provozem koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do rakouského města Linz. Tehdejší staniční budovy byly postaveny ve velmi jednoduchém stylu bez výrazných charakteristik a okázalostí vnějšího výrazu.

K výraznější změně došlo o pár let později, a to v souvislosti s rozvojem parostrojní železnice v Anglii. V období mezi lety 1838 až 1851 byli stavitelé již opravdových výpravních budov ovlivněni anglickým přístupem, z něhož čerpali inspiraci. Základ výpravní budovy tvořily dvě hlavní části – veřejná pro cestující a neveřejná pro personál a provoz.

Společným vzhledovým elementem všech budov byla jednoduchost a architektura doznívajícího klasicismu, jež se právě v druhé polovině 19. století stal slohem běžné městské výstavby. Atmosféru období konce první poloviny 19. století do dneška navozuje například výpravní budova Masarykova nádraží v Praze, v Rajhradu či v Ústí nad Orlicí.

V následujících letech 1851 až 1880, zvaných též jako železniční horečka, se kromě státu pustily do výstavby železnice také soukromé společnosti. Popravdě, společnosti k tomu kroku byly tak trochu nuceny. Stát totiž z důvodu nepříznivé finanční situace změnil svůj plán a rozhodl se, že stavbu dráhy nebude dotovat sám ze své pokladny. Na scénu tak vstoupili soukromí investoři, kteří na dostavbě kolejí měli mimo jiné i své obchodní zájmy.

Individuální vkus a potřeby jednotlivých společností měly následně vliv na vzhled výpravních budov. Sjednocení charakteristického vzhledu se podařilo dosáhnout v  60. letech 19. století, kdy všechny společnosti zpracovaly typové projekty, čímž vytvořily jakýsi katalog staveb.

Dle tohoto katalogu měly výpravní budovy postavené před první světovou válkou podélné křídlo uprostřed budovy přerušeno příčným traktem nebo rizalitem se štítem do ulice i do kolejiště. Menší stavby se vyznačovaly (a stále vyznačují) jednopodlažním bočním křídlem, ty větší pak dvoupodlažním ukončeným na obou stranách kolmými křídly či rohovými rizality anebo podélnými křídly po obou stranách rizalitů.

Začlenění budov do okolní zástavby, střídání jejich základních typů, rozmanitější řešení fasád a různé způsoby členění průčelí včetně drobných stavitelských prvků daly vzniknout specifické drážní architektuře inspirované uměleckými slohy od romantiky, přes novogotiku, novorenesanci až po novobaroko.

Podle typového katalogu stavěla své výpravní budovy třeba Rakouská severozápadní dráha, Česká severní dráha, Buštěhradská železniční společnost, Ústecko-teplická dráha nebo Společnost státní dráhy. Podle typických znaků staveb je možné vysledovat, komu původně která budova či přímo dráha patřila.

Blíží se doba dovolených a výletování, tak se kolem sebe pořádně dívejte, až budete vlakem projíždět českou krajinou, třeba vám nějaká zachovalá výpravní budova padne do oka.

Autor: Dagmar Lánská