Vchynicko-tetovský plavební kanál

Informace o datu jeho vzniku se mírně rozcházejí. Některé prameny uvádí, že kanál vznikl v letech 1799–1800, jiné práce o jeden rok prodlužují. Výraznějšími úpravami prošel ve třicátých letech 20. století.

Kanál začíná u obnoveného Hradlového mostu s jezem a stavidly, dva kilometry pod bývalou osadou Vchynice -Tetov.  Rechle, jak se také mostu říká, sloužil jako hráz, jež bránila pronikání plaveného dřeva do nesplavného balvanitého koryta řeky Vydry, které zůstává  pod hradlovým mostem téměř prázdné do té doby, než se zvýší průtok vody v řece. Jinak řečiště částečně plní drobné přítoky a zvláště pak Hamerský potok.

Hradlový most nacházející se v nadmořské výšce 940 metrů stojí asi v polovině cesty mezi Modravou a Antýglem, čili usedlostí v údolí řeky Vydry, nedaleko ústí Hamerského potoka. Někdejší královácký dvorec tvoří skupina stavení, kde dříve žili šumavští osadníci převážně německé národnosti – Králováci. Ti se rovněž věnovali těžbě dřeva a pastevectví.

Až do těchto míst se kanál drží při Vydře. Pak se ale prudce stáčí zpět a podél Rokyty, kolem Kostelního vrchu směřuje k osadě Mosau; dál pokračuje po západních svazích Spáleného vrchu na pravém břehu Plavebního potoka (Sekerského) k řece Křemelné, kde pro 13,6 kilometrech končí. Prudkým stočením přechází kanál do povodí Hrádeckého potoka.

Plavební kanál rozdělují takzvané „skluzy“, jenž slouží k překonání velké nadmořské výšky. Z 940 nadmořským metrů klesá k hladině Křemelné ve výšce 690 metrů. Poslední skluz končí vysutou rampou, jíž plavená polena směřovala do středu koryta Křemelné.

K plavení dřeva vypomáhaly vodní nádržky - švele nebo jinak klausy, které byly vystavěny na Modravských pláních. Tyto zásobníky vody s pomocí horských potoků a potůčků poháněly celý systém kanálu. Devět nádrží s celkovým objemem více než 90 000 kubíků vody zvyšovalo pomocí výpustního zařízení průtok vody v úzkých korytech potoků. Švele jsou podle nich také pojmenovány; nacházely se na Luzenském, Ptačím, Černohorském, Roklanském, Rokyteckém, Novohuťském, Studeném, Javořím a Tmavém potoce. V dnešní době nejsou nádrže funkční.

Vznik této vodní cesty společně s rozšířením těžby dřeva podnítilo další osidlování šumavské oblasti. V Dlouhé Vsi tak například vznikla charakteristická řada 22 dvojdomků pro 44 rodin; dále bylo postaveno 13 nových domků ve vsi Nová Studnice, 18 domků ve vesnici Zelenohorský Dvůr, v Zelenohorské Huti 38 domků, ve Filipově Huti pak 17 domků. Po roce 1948 osady však, bohužel, zanikly.  

V dnešní době už plavební kanál svým původním účelům neslouží. Od třicátých let 20. století je jeho část využívána jako přívod vody pro vodní elektrárnu Vydra na Čeňkově Pile. Úsek kanálu přivádějící vodu pro výrobu elektřiny patří od roku 2019 společnosti ČEZ. Zbytek vodní cesty spadá do majetku České republiky a je v péči Správy Národního parku Šumava.

Autor: Dagmar Lánská