Vltavská kaskáda – vodní nádrž Kamýk a Slapy
Přehradní nádrž Kamýk navazuje na Orlickou přehradu. Dá se říci, že je její vzdálenou součástí. Slouží totiž k vyrovnávání kolísavých odtoků hydrocentrály na Orlíku. Slapy jsou v pořadí sedmou přehradou kaskády.
Samotné výstavbě vodního díla Kamýk předcházel geologický průzkum podloží v oblasti Středočeského kraje. S tím inženýři začali už v roce 1950. Protože základové poměry žulového masivu vykazovaly tektonickou zdravost a schopnost přenést namáhání betonové hráze do zdravého základu, mohlo se začít stavět.
Výstavba šestého stupně Vltavské kaskády probíhala mezi lety 1957 a 1962, stejně jako v případě Orlíku; právě kvůli vyrovnávání odtoků z vodní elektrárny.
Součást přehrady tvoří vodní elektrárna. Ta byla při povodních v roce 2002 zatopena a poškozena, avšak je i přesto nejméně poruchovou elektrárnou celé kaskády.
Vodní dílo neslouží pouze jako vyrovnávací stupeň Orlíku, ale také k výrobě elektrické energie, odběrům pitné vody a nadlepšování průtoků v řečišti pod hrází. Rovněž se podílí na ochraně území pod přehradou před povodněmi.
Oproti jiným vodním nádržím není Kamýk rekreačně příliš využit, protože z Orlíku přitéká minimálně okysličená spodní voda, jejíž teplota nepřekračuje hodnotu 18°C. Přehrada je i proto málo zarybněná a láká spíše k plavbě.
Kamýk stojí na konci vzdutí Slapského jezera.
Slapy jsou tedy v pořadí sedmým stupněm kaskády. Ovšem v rámci celé soustavy zaujímají svou rozlohou šestou příčku a objemově dokonce třetí. Lze jim ale též přiznat jedno prvenství, a to „první velká poválečná stavba na řece Vltavě“.
O návrh vybudovat přehradu v okolí Slap se hovořilo již za druhé světové války. Během diskuzí odborníků vznikl plán, jež však musel být přepracován.
Došlo totiž ke zjištění, že navrhovaný vysoký slapský stupeň přestal vyhovovat novým požadavkům. Přehrada musela navazovat na konec vzdutí již vybudovaného štěchovického vodního díla, jež slapskou výstavbu o několik let předběhlo. Na základě této skutečnosti znalci vytipovali nový profil s geologicky stálým podložím, konkrétně v úzkém údolí na konci Svatojánských proudů.
S přípravnými pracemi tak dělníci začali až v roce 1949.
Stavební práce byly zahájeny o dva roky později, tedy v roce 1951. Ještě před svým dokončením prošla přehrada náročným testem. Stalo se tak v červenci 1954, kdy během napouštění zadržela vodu a ochránila tím Prahu před povodní.
Slapské vodní dílo bylo do provozu oficiálně uvedeno v listopadu 1954, dokončovací práce potom trvaly ještě rok.
Nedílnou součást přehradní nádrže tvoří vodní elektrárna vyznačující se svojí unikátní konstrukcí. Kvůli omezenému prostoru, je strojovna elektrárny se svými pomocnými provozy umístěna přímo v tělese hráze pod přelivy.
Přehrada je vyhlášeným rekreačním místem a častým cílem nejen rodin s dětmi – rybaření, jachtaření, plavba lodí, golf, prostě dovolená.
Autor: Dagmar Lánská
Foto: Slapy (zdroj: stranypotapecske.cz) 
