Začala jsem závodit, abych lépe pochopila svého muže (I. díl)
Jako dívka Alžběta Pospíšilová studovala jazyky a toužila po cestování. V dospělosti potom, coby žena Eliška Junková, slavila úspěchy v tehdy ryze mužském závodním světě. Česká automobilová závodnice a nejrychlejší žena světa se velmi silně zapsala do historie naší země.
Alžběta Pospíšilová se narodila 16. listopadu 1900 do období relativního míru a spokojenosti v Evropě, také do éry technického pokroku, ekonomických úspěchů i rozkvětu kultury. Možná právě tato takzvaná „Krásná doba“ zakončená první světovou válkou předurčila Alžbětinu cestu.
Dětství mladé šikovné dívky s přezdívkou „smíšek“ ukončil nástup do práce. Po dokončení studií začala šestnáctiletá Alžběta pracovat v právě zřizované olomoucké pobočce Pražské úvěrní banky na pozici korespondentky burzovního oddělení. Zde se seznámila se svým budoucím manželem Čeňkem Junkem (křtěným jako Vincenc Urban). Půl roku po nástupu na místo odešla s Junkem do Brna, kam byl přeložen, aby založil další pobočku.
Po čas strávený v Brně se Alžběta kromě své práce věnovala studiu jazyků, což jí šlo velmi dobře, a také hře na klavír pod vedením Leoše Janáčka.
V roce 1918 se cesty Alžběty a Čeňka na nějakou dobu rozešly. Čeněk odešel pracovně do Prahy a Eliška po složení zkoušky z angličtiny odjela do Francie, aby zde studovala a zdokonalovala se v dalším cizím jazyku.
Alžbětiným snem bylo cestovat. Konkrétně, cestovat na Cejlon přes Španělsko, Gibraltar a Indii. Nechala se proto zaměstnat na zaoceánské lodi. Bohužel, tehdy svoji vysněnou cestu neuskutečnila, neboť se jí nepodařilo získat potřebná víza. Britští ani španělští úředníci nedůvěřovali dokladům z nově vzniklého státu Československo. Ale asi to tak mělo být.
Do Francie totiž přicestoval Čeněk Junek. Ten se již tou dobou účastnil automobilových závodů, a tak hlavním cílem jeho návštěvy měl být autosalon v Paříži. Ale asi nebyl jediným důvodem jeho cesty... S Alžbětou se vzali dne 24. června 1922. Společně se změnou příjmení změnila Alžběta i své křestní jméno. Nyní z ní byla Eliška. V zahraničí jí totiž většinou neřekli jinak než Elisabeth, zkráceně Eliz či Eli.
Na pařížský veletrh automobilů doprovodila (tehdy ještě) Alžběta mladého bankéře ráda. Automobilový sport se jí zalíbil. A to dokonce tak, že se po návratu do Prahy nechala zapsat do autoškoly.
Svatební cesta se už nesla v duchu příprav na závody, tedy závody Čeňka Junka. Ten při přípravách svůj vůz zničil, a tak se manželé vrátili do Paříže, aby zakoupili model vozu Bugatti T30, který je zaujal již dříve, a nechali jej přestavět na závodní.
V tento okamžik se zrodila závodnice Eliška Junková a její láska k Bugatti.
„Začala jsem závodit, abych lépe pochopila svého muže,“ říkávala Eliška Junková
Autor: Dagmar Lánská
