Zubatá perla české železnice. Krátká, ale jedinečná

Stavbu trati oficiálně vedenou pod číslem 035 zahájila v roce 1899 společnost Liberecko-jablonecké dráhy. Tvořila součást úseku Liberec - Tanvald - státní hranice až k pruské státní hranici - Petersdorf – Hirschberg (dnešní Hraničné Petrovice v Olomouckém kraji).  

Železnice spojující Jizerské hory s Krkonošemi značně zkrátila přepravní vzdálenosti mezi průmyslovou oblastí Liberecka a Jablonecka a Dolního Slezska. Stala se tak důležitou spojkou při dovozu nerostných surovin, zejména kvalitního hornoslezského uhlí, pro potřeby skláren a následně pro vývoz textilních výrobků do tehdejšího Pruska.

Provoz na trati v části Tanvald - Kořenov (dříve Polubné) zahájila jízda slavnostního vlaku v poslední červnový den roku 1902. Snahu o spojení s Hirschbergem (dnes Jelenia Góra), kam měla dráha pokračovat, zhatil pád jednoho z pilířů mostu přes řeku Jizeru krátce před dokončením stavby. Oprava pilíře trvala čtyři měsíce, a tak nové železniční propojení rakouských a pruských drah v celé délce 59 kilometrů začalo sloužit svému účelu až 1. listopadu 1902; zatím jen pro osobní dopravu s parním pohonem. Nákladní vlaky si musely počkat až do poloviny roku 1903. Po první světové válce byla železnice také zelektrifikována.

Než se však povedlo dráhu otevřít, bylo nutné vyřešit problémy související s charakterem horské krajiny. Prvotní plány totiž počítaly s tím, že původní tanvaldská stanice z roku 1875 bude tou koncovou na trati ze Železného Brodu. Dál se už pokračovat nemělo. Kvůli rozvoji území se ale plány změnily.

Strmé stráně a extrémní stoupání právě v úseku Tanvald – Kořenov tedy vyžadovaly zvláštní postup. Při stavbě trati se proto stavitelé rozhodli zabudovat v nejproblematičtějším místě dvoupásovou Abtovu ozubnici s délkou 4,43 kilometru. Díky tomuto systému ozubených kol zabírajících do ozubeného hřebene v ose koleje překonává trať na necelých sedmi kilometrech výškový rozdíl 235 metrů při sklonu 58 promile, největším v Čechách.

Kromě ozubnicové soustavy si projektanti na trase z Tanvaldu do Harrachova vypomohli ještě pěti tunely a pěti mosty. Čtyři větší mosty a čtyři tunely stojí na tehdy rakouské části, zbytek potom na kdysi pruském území. Přičemž obě strany hranice nabízí stavební zajímavosti.

První raritou je jednokolejný Polubenský tunel stojící nedaleko Kořenova, jenž se se svými 940 metry stal nejdelším v Česku. Druhou stavbou je již zmíněný most přes Jizeru, který horskou řeku překlenuje ve výšce více než 26 metrů.

Překonáním mostu opouští zubačka Jizerské hory a přijíždí do Krkonoš. Přes Harrachov pokračuje dál do střediska Szklarska Poreba. Z tohoto lázeňského města jezdí elektrické osobní vlaky do města Jelenia Góra.

Provoz železnice ovlivnila první i druhá světová válka. Po té druhé se její význam dokonce zásadně snížil. V květnu roku 1945 byl ukončen elektrický provoz a v listopadu nadobro uzavřen mezinárodní železniční přechod do Polské republiky. Dojezdil též přímý expres "Rübezahl" (Krakonoš) z Kořenova do polské Wroclawi.

Následující období bylo jako na houpačce. Střídala se lepší i horší období – rekonstrukce, ale i propad kořenovské výtopny či vynucená přestávka a vandalismus.

Ačkoli byl úsek Tanvald - Kořenov v roce 1992 prohlášen za kulturní památku, osobní dopravu na celé trati Tanvald - Harrachov se podařilo obnovit až o šest let později. Od té doby mohou cestující obdivovat technické řešení horské železnice i krásu okolní přírody.

Autor: Dagmar Lánská