Historie Labsko-vltavské vodní cesty bude představena na výstavě ČVUT
Počátky, výstavbu a současnost 324 kilometrů dlouhé Labsko-vltavské vodní cesty představí ode dneška výstava této technické památky, jejíž historie sahá do počátku 19. století. Součástí expozice na Fakultě stavební ČVUT budou například interaktivní model zdymadla s jezem nebo velkoplošná obrazovka s videoprojekcí vývoje vodních cest.
Výstava zachycuje Vltavskou vodní cestu od přehrady Slapy po Mělník a Labskou vodní cestu od Pardubic po státní hranici s Německem. Podle vedoucího projektu Pavla Fošumpaura je smyslem výstavy upozornit na existenci jedinečného souboru vodních děl s výjimečnou historií a celospolečenským významem. Veřejnost se tak dozví nejen o modernizaci vodních cest napříč historií nebo o osobnostech, které se o vývoj vodních cest zasadili, ale také o účelech vodní energie i o účelech samotné výstavby. Vedle dopravy totiž vodní cesty slouží při ochraně před povodněmi, při zásobování vodou nebo při rekreaci.
Výstava bude návštěvníkům bezplatně přístupná do 10. ledna 2023 a to vždy v pracovní dny od 9:00 do 18:00 v atriu stavební fakulty v pražských Dejvicích. Zájemci se mohou účastnit i komentovaných prohlídek. Projekt zároveň navazuje na webovou aplikaci Technické památky Labsko-vltavské vodní cesty. Aplikace dokumentuje existující historické objekty na této vodní cestě a současně předkládá tipy pro turistiku v okolí řek. Uvedena byla v roce 2020.
„Smyslem výstavy je upozornit na existenci jedinečného souboru vodních děl s výjimečnou historií a celospolečenským významem a prohloubit zájem o technické vzdělávání, které má u nás hlubokou tradici,“ říká vedoucí projektu doc. Pavel Fošumpaur z Fakulty stavební ČVUT. „Přestože jejich základním účelem je zajištění plavebních podmínek na vodní cestě, vybudovaný soubor objektů slouží dodnes dle původních plánů také pro řadu dalších účelů. Patří sem například ochrana před povodněmi, zásobování vodou, využití obnovitelné vodní energie i rekreace. Řada objektů na Labsko-vltavské vodní cestě tvoří součást národního fondu nemovitého kulturního dědictví a některé objekty mají statut kulturních památek,“ dodal doc. Pavel Fošumpaur.
Autor: Karel Geba (čerpáno z ČTK, TZ ČVUT)
