Kontroverzní elektrokoloběžky. Patří či nepatří na silnici? Jasná pravidla zatím chybí

Řidiči často mohou jen odhadovat, co má řidič elektrokoloběžky před ním v úmyslu

„Uživatelé elektrokoloběžek si neuvědomují, co jsou v silničním provozu zač, že by měli dodržovat pravidla stejná jako cyklisté,“ říká Jan Polák z Týmu silniční bezpečnosti. Odborníci z jeho týmu se takřka denně setkávají s nezodpovědným chováním uživatelů elektrokoloběžek. Patří sem například nenadálá změna směru jízdy elektrokoloběžky, jízda středem vozovky, po chodníku nebo v pěších zónách i střety s cyklisty.

Z legislativního hlediska je elektrokoloběžka, stejně jako koloběžka považována za jízdní kolo, přestože způsob jízdy je naprosto rozdílný. Uživatel musí ukazovat změnu směru jízdy upažením, což lze udělat na kole poměrně bezpečně. Na koloběžce to bezpečné není i proto, že má krátká řídítka. Je také méně stabilní, a pokud chce jezdec ukázat změnu směru jízdy upažením, hrozí mu, že spadne. „I to je důvod, proč vidíte na koloběžce někoho, kdo ukazuje, že chce odbočit, jen výjimečně. Řidič jedoucí za ním vlastně nezná jeho záměry,“ upozorňuje metodička dopravní výchovy Týmu silniční bezpečnosti Markéta Novotná a doporučuje při odbočování doleva raději zastavit při kraji, počkat si, rozhlédnout se a potom přejit silnici; případně přejet, pokud nic nejede.

Podle Jana Poláka je nutné jasně definovat a nastavit pravidla, jež je pak možné po uživatelích také vyžadovat.

Děti v provozu předpisy mnohdy ignorují a navíc jim často chybí povinná cyklistická přilba

Ve statistikách se nehody koloběžek i elektrokoloběžek řadí pod cyklisty. V loňském roce došlo v českých obcích k 3 157 dopravním nehodám s účastí cyklisty, z čehož 8 % tvořily nehody dětí do 14 let.

Lidé by vždy měli dbát na svoji bezpečnost a správně vyhodnotit svoje schopnosti

„K úrazům na elektrokoloběžkách vyjíždíme stále častěji, ať už po městě nebo v přírodě. Problémem bývají pády v poměrně velké rychlosti nebo nezvládnutí terénu,“ podotýká Michael Georgiev, záchranář a mluvčí Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje (ZZSLK).

Pády z koloběžek a elektrokoloběžek mohou podle mluvčího ZZSLK skončit zhmožděninami, což je ta dobrá varianta. Při pádu však dochází také k tržným ranám, zlomeninám a často též k poranění hlavy nebo páteře. To potom  může mít i fatální následky. A to jen proto, že lidé jízdu na elektrokoloběžce podceňují. Mají pocit, že ochranné pomůcky, přinejmenším cyklistická přilba, jsou zbytečné. Přitom s použitím ochranných prostředků nemusí být případný úraz vážný. „Lidé by vždy měli dbát na svoji bezpečnost a správně vyhodnotit svoje schopnosti, síly a nástrahy trati,“ dodává Georgiev.

„Nejsem pro plošné zavádění cyklistických přileb pro všechny, ale na elektrokolběžkách to vidím jako nutnost. Jedním z důvodů jsou třeba technické parametry, jako je nestabilita nebo výrazné zrychlení. Je na zvážení, jestli vůbec elektrokoloběžky na silnice patří, protože jsou pro ostatní účastníky silničního provozu nečitelné,“ apeluje na změnu Jan Polák.

Koloběžka, stejně jako kolo, na chodník nepatří

S výjimkou dítěte do deseti let věku jedoucího bez doprovodu nemá na chodníku koloběžkář ani cyklista co dělat. Přesto po nich uživatelé jezdí. Navíc zcela nečekaně střídají chodník se silnicí, aniž by ukazovali změnu směru jízdy. Jezdit mají při pravé straně vozovky, což se často neděje.

Markéta Novotná přidává vlastní zkušenosti z terénu: „Vidím v ulicích dospělé, kteří mají před sebou na koloběžce postavené dítě. Koloběžka je dopravní prostředek pro jednoho.“ Dalším problémem je pohyb dětí  mladších deseti let bez dozoru někoho, komu je víc než patnáct let, jak to ukládá zákon. V tomto případě se jedná se o situace, kdy rodiče svým dětem umožní nahrát aplikaci pro sdílené elektrokoloběžky a zároveň nahrají platební kartu.

Věková hranice pro řízení elektrokoloběžky

Minimální věk pro řízení elektrokoloběžky se v jednotlivých zemích Evropy liší. Například v Itálii je to 18 let; od 14 let s řidičským průkazem s oprávněním k řízení motorového vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45 km/hod. Ve Švýcarsku je minimální věk 16 let, v Německu 14 a v Rakousku 12 let. V Nizozemí jsou dokonce zakázány.

V České republice se dítě do 10 let může pohybovat na elektrokoloběžce bez dozoru osoby starší 15 let pouze na cyklostezce, na stezce pro cyklisty a chodce a v obytné zóně po celé její ploše. V pěší zóně ale jen tehdy, pokud dopravní značka povoluje vjezd cyklistů. V „Zóně pro cyklisty“ je nejvyšší povolená rychlost 30 km/hod. To ale uživatelé často nedodržují.

„I když nerad srovnávám vše se zahraničím, německý přístup měl něco do sebe. Nejprve najít, co že je to vlastně za prostředek, zvážit, kam ho pustit, kde to bude bezpečné, připravit pravidla a pak teprve pustit uživatele mezi ostatní účastníky silničního provozu. Mám pocit, že jsme u nás čekali příliš dlouho,“ nastiňuje možný postup Jan Polák.

Pozor při koupi elektrokoloběžky

V České republice mohou jet elektrokoloběžky maximální rychlostí do 25 km/hod (výkon do 1 000 Wattů).

Na trhu ale existují i vysoce výkonné elektrokoloběžky. Prodejce může nabídnout elektrokoloběžku, jejíž parametry už mohou odpovídat mopedu. Pokud má elektrokoloběžka sedadlo, měl by si kupující ověřit, zda nebude nutná registrace a zda ji lze řídit bez řidičského oprávnění.

Koloběžky a elektrokoloběžky by měly být samostatnou kategorií dopravních prostředků. Diskuze měla už dávno začít

„Můj osobní názor je takový, že elektrokoloběžky a ostatní lehká elektrická vozidla si zaslouží svou definici a pravidla pro uživatele. Přesto, že tomu říkáme koloběžka, dle mého názoru to s ní nemá nic společného a povaha jízdy spíše připomíná osobní přepravník. Chce to však opravdu nejprve zmapovat co vše se na našich silnicích a chodnících objevuje,“ říká Jan Polák a dodává: „Co se týká samotné úpravy, tak opět dle mého názoru musíme zvážit, kam elektrokoloběžky a další elektrická vozidla (která pouze nepomáhají v jízdě) pustíme. Mimo obecná pravidla musíme nechat města a obce, aby si podmínky upravily podle místních potřeb. Nástroje k tomu již mají.“

V rámci projektu „Na kole jen s přilbou“ se Tým silniční bezpečnosti snaží na problém upozornit. Koordinátoři účastníkům vysvětlují, že je nutná maximální obezřetnost a doporučují nošení přilby. Každoročně se účastní společně se státními a městskými policisty asi dvou stovek prezentací pro veřejnost.

Tým chce také rozproudit diskuzi o tom, kam elektrokoloběžky patří a jak se chovat či nechovat. Cílem je rozšířit debatu mezi odborníky i širší veřejností.

„Rádi budeme součástí změny k jasnějším pravidlům a předáme naše zkušenosti z praxe. Tým silniční bezpečnosti je součástí širší skupiny subjektů, která se dopravní bezpečností zabývá a rád bych, abychom se změnou v dohledné době zabývali,“ uzavírá Jan Polák.

Zpracovala: Dagmar Lánská (zdroj: www.nakolejensprilbou.cz, Tým silniční bezpečnosti - Markéta Novotná a Jan Polák)