Ministr Havlíček: Smekám před stavebními firmami

Stavební sezona na silnicích i železnicích vrcholí, investice jsou rekordní, český stavební trh je na hranici svých kapacit, a to i v době, kdy světem hýbe již osmnáct měsíců pandemie koronaviru. Jste s ní spokojen?

Jsme na vrcholu výstavby dopravní infrastruktury v České republice, a když jsem v roce 2020 přebíral ministerstvo, tak si vzpomínám, že jsem měl na daný rok rozpočet 83 miliard korun a v součtu jsme skončili skoro na 120 miliardách, letos jsme na 127 a příští rok chceme jít na 130 miliard korun. Ono se to zdá jako vysoké číslo, které vyskočí o třicet nebo čtyřicet procent, ale za tím jsou obrovské zdroje, nejenom finanční, ale i je to náročné na kapacity stavebních firem, zejména v podobě lidského kapitálu. Musíme si uvědomit, že jsme „hup“ udělali v době covidu, kdy to bylo extrémně náročné, a chyběli ukrajinští dělníci, pracovníci byli v karanténách. O to více si toho cením. Jsme na absolutním vrcholu, ale míříme ještě výše. Příští rok by se rozpočet měl stabilizovat na 130 a v tom dalším na 140 miliardách korun. Musím smeknout před tím, co stavební firmy zvládly v posledních měsících, protože v době covidu vydržely nápor a naší ambici proinvestovaly se z krize, abychom tím udrželi inženýrské stavby, stavebnictví, subdodavatelské vztahy a také HDP.

Sám jste již nastínil, že se podařilo zajistit rekordní částku pro dopravu. Bylo to náročné?

Zajisté. My jsme byli v absolutní symbióze ministr dopravy – premiér – ministryně financí, bez čehož se to nedá udělat. Ministr dopravy chce, zcela logicky, vždy peníze, k tomu potřebujete ministra financí, který chápe, že investice jsou klíčové pro HDP a dopravní růst a musíte mít premiéra, jenž tomu všemu dá zelenou. Tentokrát jsme se setkali tak, jako nikdy v historii, a díky tomu se mi podařilo tolik zdrojů získat. Obávám se, aby následující vláda, ať bude jakákoliv, nebyla namixována tak, že všichni tři zmínění budou z jiných stran. Pak vám garantuji, že se zastaví výstavba dopravní infrastruktury. Ona se nezastaví úplně, ale samotný růst určitě.

Celý stavební trh se nyní zabývá rozpočtem na následující rok. Můžete poodkrýt vaše plány?

V tuto chvíli připravujeme rozpočet na 130 miliard, což bude opětovně nárůst vůči roku 2021. Strukturujeme ho s ohledem na to, co bude z národních, evropských zdrojů, jak využijeme národní plán obnovy a další. Důležité je nyní vědět, že bude opět operovat s rekordním rozpočtem.

V posledních měsících se velmi hovoří o zelené energii. Jak vy se k ní stavíte?

Střízlivě. Klimatické cíle do značné míry respektujeme, ekologizace je trend, před kterým nechceme utíkat a všichni chceme, abychom zde další generace žily v přijatelném prostředí. Na druhou stranu, někdy se mi zdá, že cesta, kterou jdeme, je zběsilá a ne vždycky efektivní. Efektivitou mám na mysli porovnání toho, kam se posuneme a kolik nás to ve výsledku bude stát. Musíme si vždycky uvědomit, že my dnes omezujeme ty, kteří platí zmíněnou ekologizaci. Peníze nám vydělávají producenti, firmy, ti, kteří vytváří nějaké hodnoty. A my je dnes tlačíme ve smyslu ekologizace, ubíráme jim výkonnost, podporujeme je v nových technologiích, ale musí to být vyvážené a nesmíme to vychýlit na stranu, že je přitlačíme ke zdi a budeme po nich chtít, aby vydělali peníze na ekologizaci, současně je zničíme a nedocílíme ani ekologizace, ani výkonnosti. To je to, co mi na tom vadí, a Evropa se obecně v tomto tématu chová příliš sebemrskačsky, protože Evropa rozhodně není hlavním zdrojem emisí, naopak je lídrem v nízkých emisích a je nesmírně přísná vůči sama sobě. Poté ale již méně hlídá, jak se emise tvoří v jiných zemích.

Například?

Typickým příklad je u oceli, což se železnic a stavebnictví týká velmi silně. My omezujeme výroby oceli prostřednictvím cen emisních povolenek, ale výsledkem je to, že naši producenti automobilů, stavaři a další nespotřebují méně oceli, ale koupí si ji ze zahraničí. Z Turecka, Ukrajiny, Číny a v dalších zemích, kde se ocel vyrábí za jiné účinnosti s daleko většími emisemi. Našimi kroky dokonce někdy zvyšujeme emise na planetě obecně.

Česká republika bude brzy čerpat první miliardy z Fondu obnovy EU. Co to znamená pro dopravní sektor?

My máme v rámci Národního plánu obnovy 22 miliard pro dopravní stavby spojené s chytrými technologiemi či zelenými řešeními. Pochopitelně tak jde drtivá většina do železnic. Obecně je pravda, že Evropa se silně kloní k přechodu na železniční dopravu, proto se často držím za hlavu, když vidím některé naše politiky, typickým příkladem jsou nyní střední Čechy, kde se snaží o to zredukovat železniční dopravu a vyhání lidi na silnice a dálnice. A zavírají tratě, do kterých jsme ještě před několika lety dávali stamiliony korun, protože ušetří pár desítek milionů. To je postavené na hlavu z několika pohledů, od ekologie po zmařenou investici a my nemůžeme nečinně přihlížet.

S tím souvisí i elektromobilita. Počítáte s tím, že vznikne infrastruktura nabíjecích stanic u silnic a dálnic? Jste na to připraveni?

Nabíjecí stanice určitě budou, tomu se stoprocentně nevyhneme. O tom nerozhodují státy, ale producenti, kteří se mohou rozhodnout přejít postupně k výrobě elektromobilů, zároveň je však na nich, aby dokázali trh obsloužit a nabídnout mu to. Úlohou státu není podporovat elektromobily na bázi dotací pro rodiny a spotřebitele, stát má vytvořit infrastrukturu, aby ti, co si elektromobily koupí, si je měli kde dobít. A to je fér, proto máme na příští tří nebo čtyřleté období přichystáno na 21 miliard korun. Čistá mobilita je trend, který je neměnný a musíme ho podpořit tím, že vybodujeme dostatek bodů, kde se budou moci napojit.

Jakým směrem bude v tomto sektoru mířit financování?

Jde to přes několik distributorů. Část je pod Ministerstvem průmyslu a obchodu, který dává zdroje podnikatelům zabezpečující dobíjecí stanice, část v podobě veřejných dobíjecích bodů přes Ministerstvo dopravy, část přes Ministerstvo pro místní rozvoj pro municipality a poslední část přes Ministerstvo životního prostředí, které řeší domácnosti, kde si například nechají udělat solární panel.

Na přelomu roku došlo k novele stavebního zákona. Jak urychlí výstavbu dopravní infrastruktury?

Zásadně. Je třeba rozdělit na dva kroky. První nastal už v minulém roce, kdy se nám podařilo protlačit liniový zákon, který výrazným způsobem urychlí stavby dopravní, energetické a elektronické infrastruktury. Aby to bylo stoprocentně účinné, musel se změnit stavební zákon, což naštěstí prošlo. Byl to klíčový zákon, který je v tuto chvíli schválen a to je skvělá zpráva. Odpracovaly se zde stovky a tisíce hodin, sám o sobě ve spojení s liniovým urychlí některé stavby až o několik let. V rámci přípravy staveb jsme čekali třeba deset až patnáct let, dnes to bude na polovičce.

Kdy tuto novelu budete moci uplatnit v praxi?

Liniový už aplikujeme od 1. ledna, tam už realizují rychlejší výkupy pozemků, případně vyvlastňování. Stavební zákon začne definitivně platit až ve druhé polovičce následujícího roku.

Aktuálním tématem je tragická železniční nehoda u Domažlic. Neuplynula příliš dlouhá doba od podobně tragických nehod na Karlovarsku nebo u Českého Brodu. Co jste za uplynulou dobu udělali pro to, aby se povedlo podobné nehody co nejvíce eliminovat?

Zcela eliminovat to bohužel nelze. Počet úmrtí vlivem srážky vlaků je v České republice mezi 2-3 oběťmi za rok, což odpovídá evropskému průměru. Máme jednu z nejhustších sítí v Evropě v podobě devíti tisíc kilometrů tratí, vypravíme ročně 2,6 milionů vlaků. Od nehod v minulém roce jsme udělali zásadní změnu – vytvořili jsme bezpečnostní komisi nejlepších expertů v republice, která připravila kompletní strategii toho, jak se budou zabezpečovat tratě na všech úrovních. Teď je v meziresortním řízení a ještě tato vláda ho stačí schválit. To je zcela zásadní věc. Všechny další vlády mají jízdní řád toho, jak se bude investovat do ETCS na tratích všech úrovní. Současně je tam rozčleněno, jak a kolik se bude na kterých tratích financovat, v jakém časovém horizontu to bude. Zároveň je tam zcela jasný jízdní řád rekonstrukce a modernizace přejezdů, které jsou dnes největším nebezpečím na železnici, protože tam zemře ročně řádem čtyřicet lidí. Snažíme se dále měnit legislativu, měnit vládní nařízení vůči strojvůdcům, tudíž je tam obrovské množství kroků, které se udělaly. Nezmění se vše ze dne na den, nikdy nevyloučíme to, že nedojde k fatálnímu selhání lidského faktoru.

Myslíte si, že tato dopravní nehoda uspíší schválení drážního zákona či ETCS?

Drážní zákon má v sobě nově tzv. monitoring strojvedoucích, což je sledování strojvedoucích ve smyslu jejich přestupku. Ať už to, že přejede na červenou nebo udělá jiný prohřešek. To dosud nebylo. Věřím, že bude schválen. ETCS jede paralelně vedle toho, je to investiční záležitost, na které je shoda. Ani není jiná možnost, je to nařízení Evropské komise a v roce 2030 musí být plně využíván. My jsme rychlejší, budeme mít pilotní trať už v roce 2023, v tuto chvíli máme hotových, ale ještě nespuštěných již šest set kilometrů.

PROFIL:

Ministr Havlíček – fanoušek železnic a rockové muziky

Doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA se narodil 16. srpna 1969 v Českých Budějovicích. Je to český ekonom, třicet let podnikal, byl vlastníkem středně velkého holdingu výrobních firem, před vstupem do politiky všechny své podíly prodal. Vybudoval Asociaci malých a středních podniků a živnostníků a působil i jako vysokoškolský pedagog. Nyní je šéf dvou resortů. Od 30. dubna 2019 vede Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, následně se o devět měsíců později stal i ministrem dopravy. Právě cestování patří k jednomu z jeho koníčků, primárně však upřednostňuje cesty vlakem. „Vlakem jezdím od malička, takže velmi brzy. My jsme rodina, která má vlaky moc ráda. Jezdím jimi i ve volných chvílích. Když nějakou mám, sednu s rodinou a se psem do lokálky a popojíždíme. Vlaky jsou spojeny s celým mým životem,“ popisuje.

Na svých cestách si ale rád pustí i kvalitní hudbu. „Já jsem na muziku docela zatížený, především na rockovou a folkovou. Je to moje hobby, mám obrovské množství vinylových desek i CD. Zrovna dnes jsem si v autě po delší době pustil kalifornské "The Doobie Brothers,“ úžasná muzika,“ poodkryl. Občasně napsal i sloupek s hudební tematikou, například pro časopis Dotyk. „Redaktoři věděli, že jsem fanoušek rockové muziky, tak jsem občas k nějaké mimořádné věci napsal článek. Chtěli někoho jiného než profesionála, tak si našli zapáleného amatéra, abych o tom něco napsal,“ vzpomíná na svoji zálibu Karel Havlíček.